Ze slumu Bangladéše až do vaší eko tašky. Kniha Život na míru sleduje apokalyptickou cestu trička

Tričko. Fantastická věc, do které se obléká celá planeta bez ohledu na vyznání, gramotnost, solventnost nebo postoj ke klimatické krizi. Nosí se v brazilských favelách, v Silicon Valley, v zapomenutých indiánských komunitách v Amazonii i na berlínských swapech. Většina z vás, kteří právě teď posloucháte, ho pravděpodobně má na sobě taky.

Polský novinář Marek Rabij spočítal, že se na světě prodají zhruba dvě miliardy triček ročně. Každé páté je z Bangladéše, chudé země, která je zároveň nejhustěji osídleným státem světa. Není od věci si obyvatele bangladéšského hlavního města představovat jako lidi ze slumů bojující denně o přežití. Co si ale představit lze určitě, jsou převážně mladí lidé i děti, kteří sedí šestnáct hodin denně u šicího stroje. Na svět přivádí oblečení, které má výrobní hodnotu visačky s instrukcemi, jak ho prát. Oblečení, které si pak západní svět koupí v zářivých nákupních centrech v obchodech svých oblíbených, zcela nebangladéšských značek.

Zmíněný Marek Rabij se na prvním i posledním místě zajímá o lidi. V tomhle případě jde o obyvatele Dháky, hlavního města Bangladéše. To Dháka je proslulým centrem šití, to tady vzniká tričko pod rukama často negramotných žen v řádech desítek vteřin. Zvědavý polský reportér se sem opakovaně vrací, vyptává se a hlavně se pozorně dívá.

Život na míru je nepatetická a věcná kniha, která zase o kousek mění svět. Dává hlas lidem, kteří ho nikdy předtím nedostali, odhaluje fascinující zákulisí celosvětového obchodu s oblečením. A trasuje i jedno obyčejné tričko: Máte možnost vidět cestu, kterou urazí, než se – levné a přitom pěkné – dostane až k vám|foto:Unsplash

V bangladéšských oděvních továrnách jsou velmi časté tragické nehody. Výškové budovy s nulovou protipožární ochranou často hoří a stává se i to, že celá továrna prostě spadne. Jako osmipatrová budova Rana Plaza, která ve svých přetížených troskách v roce 2013 pohřbila dvanáct set lidí a dalších dva a půl tisíce zmrzačila, čili je odsoudila k doživotní žebrotě na ulici.

Tady kniha Život na míru začíná. Je nepříjemnou reportáží o rádoby zapomenutém světě mas bezejmenných dělnic a dělníků, o práci v otřesných podmínkách a – jak to v reportážích poctivě zobrazujících třetí svět často bývá – i o naději, rodině a běžných starostech, které se odehrávají v kulisách vyhladovělého slumu i upřímné sousedské vzájemnosti.

Pokud si své oblečení nešijete sami doma, pravděpodobně v knize narazíte aspoň na jednu svoji oblíbenou oděvní značku. Novinář Rabij listuje v jejich výročních zprávách, zápisech z inspekcí nebo se ptá odpovědných lidí, kam přesně přišlo odškodnění pro dělníky. Život na míru je nepatetická a věcná kniha, která zase o kousek mění svět. Dává hlas lidem, kteří ho nikdy předtím nedostali, odhaluje fascinující zákulisí celosvětového obchodu s oblečením. A trasuje i jedno obyčejné tričko: Máte možnost vidět cestu, kterou urazí, než se – levné a přitom pěkné – dostane až k vám.

Rabij dává spotřebitelům příležitost klást zajímavé otázky. Třeba jako „Pěkný tričko! Odkud ho máš?“

Trh s hadříky, který nikdy nespí. Michaela Sladká recenzuje knihu Život na míru.