Zeman byl pod hlavičkou ČSSD Babišem 90. let. O ideály sociální demokracie nešlo, tvrdí historik Stehlík

„Na tom, jak se člověk zapíše do dějin, mají podíl dva faktory: co člověk dělá, jaké za ním jsou činy a pak ten druhý život konstruovaný po smrti. Ten se proměňuje a i Zemanův obraz bude takový, jaká bude v té době politická situace,“ uvádí v Pro a proti historik Jakub Rákosník z Ústavu hospodářských a sociálních dějin Filozofické fakulty UK.

Čtěte také

Skandální milost na závěr prezidentské funkce? Miloš Zeman žije žánr provokace

Historik Michal Stehlík z Ústavu českých dějin FF UK souhlasí, že hodnocení závisí na tom, kdo se k Zemanovi bude vztahovat. „Pro někoho může být vzorem úspěšného populisty, který se vždy dostane k moci, může to být někým vnímáno pozitivně, tedy za každých okolností se vrátit a v uvozovkách zvítězit.“

Oba hosté se shodují, že Zemanův čas přišel ne v roce 1989, kdy byl politickým solitérem, ale v období samostatné České republiky. „Tehdy se mu pod křídly sociální demokracie podařilo koncentrovat voliče roztříštěných levicových a levě středových stran a vytvořit z nich jednu stranu,“ vyzdvihuje Rákosník.

Interpretoval bych to jako skvělý výkon machiavellistického politika, který se řídí primárně mocenským instinktem.
Jakub Rákosník

„Je otázka, jestli je Zeman skutečným sociálním demokratem, nebo dokázal zkoncentrovat a téměř zkanalizovat levicové a frustrované voliče nesouhlasící s transformací nebo pravicovými vládami Václava Klause. Zeman je pod hlavičkou ČSSD Andrejem Babišem 90. let, kdy dokázal oslovit voliče, ale nejsem si jist, že šlo o ideály sociální demokracie,“ soudí Stehlík.

Jakub Rákosník, Ústav hospodářských a sociálních dějin Univerzity Karlovy|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas

Představy Miloše Zemana o sociálně demokratické politice ulpěly prý v 80. letech. „Další vývoj tam už nevidím,“ říká Rákosník. Stehlík také připomíná, jak Zeman později ČSSD de facto zničil. „V rámci své pomstychtivosti. A uprostřed toho všeho je jeho velké politické ego.“

I přes kontroverzní hodnocení tzv. opoziční smlouvy nebo ekonomické transformace je nakonec Zeman vnímán jako úspěšný premiér, dodává Rákosník. „Ano, byl nastaven trend, že sociálnědemokratická vláda překonala krizi transformace a jako by se úspěšně pokračovalo,“ potvrzuje Stehlík.

Nebude u něj čnít premiérský výkon, ale bude se mluvit o tom, že jako prezident naboural zahraniční politiku a překračoval nepsaná pravidla.
Michal Stehlík

Ten chápe Zemanovo vítězství v první přímé prezidentské volbě v roce 2013 jako vítězství jednoznačné. „Nikdy by se nestal prezidentem v parlamentní volbě, ale přímá volba ho vrátila zpátky. Je politický úspěch stát se prezidentem, ale otázka je, za jakou cenu, s jakou rétorikou a s jakým následným výkonem.“

Michal Stehlík, historik|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

Také Rákosník Zemanův zisk prezidentství považuje za pozoruhodný. „Já bych to interpretoval jako skvělý výkon machiavellistického politika, který se řídí primárně mocenským instinktem, nikoli nějakým programem či koncepcí obecného dobra.“

Čtěte také

Zeman je pragmatický populista, kterému nikdy neporozumím. Černé duše a zvláštní prostředky mu zařídil Nejedlý, říká novinář Kmenta

„K oběma Zemanovým prezidentským obdobím bych byl velmi skeptický. V hospodářské politice jde proti dominantnímu nastavení orientace na unijní ekonomiku. V politické rovině zcela cíleně nabourává existující ústavní systém. Počíná si tedy velmi destruktivně, na čemž má také podíl to, že je přímo zvolený prezident s velkou legitimitou,“ konstatuje Jakub Rákosník.

Pro celkové hodnocení je třeba ještě větší odstup. „Václav Klaus bude za 50 let v dějinách čnít s transformací v 90. letech a jeho prezidentství jako by nebylo. U Miloše Zemana nebude čnít vůbec premiérský výkon, ale bude se mluvit o tom, že jako prezident naboural zahraniční politiku a překračoval nepsaná pravidla,“ předpovídá Michal Stehlík.

Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Lukáš Matoška.