Život, smrt a zmrtvýchvstání protestsongu. Odkud přišla a kam směřuje hudba s názorem
Od války Severu proti Jihu přes boj za práva černochů v letech šedesátých až po 11. září měl protestsong výsadní postavení hybatele dění a politického nástroje. Přesto se zdá, že se v posledních letech poroučel ze středního proudu. Můžeme čekat jeho návrat? „Je to nepochybně komunikátor, který pomůže dostat pod stejnou stage lidi, kteří by se normálně nepotkali,“ říká o moci hudby v neklidných časech publicista a dramaturg Pavel Klusák.
Už pracovní písně černochů z amerických plantáží přenášely politická sdělení plná útrap a naděje na lepší zítřek. O nějakých sto let později se protestsong zformoval do podoby, v jaké ho známe dnes.
Čtěte také
„V šedesátých letech vznikl dylanovský koncept autenticity,“ popisuje publicista zásadní moment ve vývoji angažované hudby. Po roce 2000 nastává však pomalá smrt protestsongu. „Zdá se mi, že ztratil na překvapivosti a umělci k němu sahají méně než dříve,“ myslí si.
Z formátu protestsongu se stalo tak trochu klišé. Přesto nalezneme zajímavé protestní písně z posledních deseti let. Klusák vyzdvihuje Four Degrees zpěvačky Anohni. Pobízí nás svou hypnotickou mantrou k větší produkci skleníkových plynů. Chce všechno vidět hořet. Jaké další pozoruhodné protestsongy se vyrojily za posledních deset let z rukou Kendricka Lamara, PJ Harvey nebo Run The Jewels?
Co říká Platón o hudbě a změnách ve společnosti? A kdo zachrání formát protestsongu a přinese ho zpět do mainstreamu? Poslechněte si celý příspěvek!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
