Zlo má v příběhu vždy místo, jinak vznikne kýč, je přesvědčený režisér filmu o Jiřím Arvédu Smíchovském

25. srpen 2022

Arvéd je nový český film o okultistovi, hermetikovi a vyznavači černé magie Jiřím Arvédu Smíchovském. Natočil ho režisér a scenárista Vojtěch Mašek, podle kterého je sváření dobra a zla nezbytnou součástí našich životů, a tedy i příběhů. Navíc zloduch má vždy charisma, vysvětluje, co lidi odjakživa přitahuje na osudech démonických osobností. Nezahrával si ale Vojtěch Mašek při natáčení filmu o světě černé magie přeci jen tak trochu s ohněm?

Herec Michal Kern jako Arvéd rozehrává příběh do takových výšek, že mě opravdu mrazilo. Říkal, že se zaklínací texty bifloval každý den. Ale mě zajímá, jestli jste se nebáli toho, co při natáčení děláte. Vy jste normálně vyvolávali ďábla?

To úplně ne. Dokonce jsme měli odborného poradce, hermetika Marka Dluhoše, který magii a hermetismus přednáší na Husitské teologické fakultě, je to žák Milana Nakonečného a já ho znal z dřívějších dob. A tak jsem ho oslovil. Od začátku jsem chtěl, aby rituál byl něčím věrohodný, aby to nebyla pohádková nebo předsazená věc.

Michal Kern jako Jiří Arvéd Smíchovský

Na druhou stranu jsem nechtěl, aby byl věrohodný tak, že se tam něco odehraje. Marka to bavilo, bral to jako velkou výzvu, takže nám opravdu radil detaily, jak obřad vypadá, co tam musí padnout a z jakých textů se vychází. Ale samotný rituál probíhá několik hodin, což filmová zkratka nedovoluje.

To je pravda, ale když jednou něco spustíte, tak nevíte, co to udělá. Všichni spí dobře?

Musím říct, že během natáčení a práce jsem měl pocit, jako by při nás stál anděl strážný, který nám pomáhá. Točili jsme v době covidu, museli jsme přerušit natáčení, přeskupit natáčecí dny. Ale všechna nebezpečí a úskalí se nám vyhnula.

Ale když jsme točili ukázku pro fond kinematografie, tak při natáčení v tiskárně v Malešicích praskla nějaká skleněná výplň. Já u toho nebyl, jen jsem přišel a viděl trošku vyděšené své spolupracovníky a spolupracovnice, kteří říkali, že se to stalo najednou z ničeho nic. Ten pán, co to dam měl na starosti, říkal, že se to stává…

…no, nějak se to vysvětlit musí.

A pak jsme si půjčili z jednoho fondu takovou kovovou dandyovskou hůlku, která zmizela po cestě. To už jsme k tomu přidali jako takové dvě podivnosti. Já to bral spíš jako veselou historku, ale říkal jsem to kamarádce, která se okultismem zabývá. Myslel jsem, že se tomu zasmějeme, ale ona zvážněla a říkala, že to mohl být vpád buď samotného Arvéda, nebo nějaké síly.

Plakát k filmu Arvéd

A vy tomu věříte?

Těžko říct. Kdyby se takové věci začaly dít dál a dál, tak má člověk pocit, že to může být třeba společná sugesce, probuzení nějakých sil. Ale nejsem talkový ten materialista, který říká, že to jsou všechno blbosti a že se člověk na to má vykašlat. Jsou věci mezi nebem a zemí.

Jak vlastně zacházet se zlem, když ho umělec potřebuje zpodobnit?

Myslím, že zlo má v příběhu vždy místo, bez něj to není nikdy příběh. Když chce někdo vytvořit utopii, kde není zlo, tak vznikne podle mě kýč. Věčné sváření dobra a zla je součástí našich existencí, toho, co si s sebou neseme, co si o sobě vyprávíme a o co se snažíme. Asi se potvrzuje, že ten zloduch, padouch, ďábel má charisma, že nás to baví, láká. Rádi se necháváme v životě charismatickými zloduchy někam navádět a zavádět.

Kdo byl Jiří Arvéd Smíchovský? A co se do filmu nevešlo? Poslechněte si celý rozhovor s režisérem Vojtěchem Maškem.

autoři: Lucie Výborná , prh

Související