Znepokojivá krása zrajících Low

Ačkoliv když se Sparhawk v písni What Part Of Me ptá „Kterou moji část vůbec znáš?“, můžeme si představit, že po léta společně sdílené lože i kapela nemusí být zárukou dokonalého poznání. Ostatně izolace je jedním z jejich dlouhodobých témat. Low ale nejsou didaktičtí, neříkají nám, co si myslet ani kdo je konkrétním protagonistou příběhu. Přitom se jim na rozdíl od obvyklých banalit popových sdělení znovu daří obsahově nerozpliznout a neskrývají se v neuchopitelnosti.

Jednadvacet let od debutu a dávno mimo umělou škatulku slowcore teď přichází s albem, které patří k jejich nejznepokojivějším. A to jak lyricky, tak zvukově. Z dnes nadužívaných témat dystopie a apokalypsy Low na Ones and Sixes těží a komentují obrazy tak, že zní nejprve konejšivě, po hlubším zanoření však zdání jednoznačných východisek zmizí a zjistíme, že nám v nejistotě a zmatečnosti nabízí spíše partnerství než únik. Pro Low typicky podmanivé harmonie totiž mohou nejprve zastřít znepokojivé texty, které tentokrát umocňují i elektronické, industriální beaty nebo nejrůznější noiseové ruchy, a vůbec zvuk, který jsme u Low ještě neslyšeli.

Skupina si sice po Sparhawkově psychickém kolapsu před několika lety zakázala potlačovat cokoliv, co by jim dříve přišlo hudebně příliš krásné, přesto je znát, že oproti předchozím deskám Invisible Way nebo C’mon jim teď do textů začala znovu prosakovat mnohem temnější témata. Ať už je to dopředu vzdané volání po porozumění v No Comprende, nebo bezvýchodnost situací napříč celým albem.

Low – Ones and Sixes |foto: Sub Pop

Mimi Parker tu zase zpívá odvážněji a jakoby otevřeněji než kdy předtím. Snad ji osvobodil prostor, který coby zpěvačka dostala na předchozí, dva roky staré The Invisible Way. Na v podstatě jemné, popové nahrávce, snad i díky tehdejší produkci Jeffa Tweedyho z Wilco, kterého tentokrát nahradil BJ Burton. Její perkuse, pro specifický zvuk Low často určující, teď na novince mnohdy zastupuje právě elektronický beat, který umocňuje Steve Garrington na nestálém postu baskytaristy. Když se pak se Sparhawkem setkají ve společném zpěvu, zní neporazitelně, nehledě na zranitelnost v obsahu písně.

Nové album Ones and Sixes je i přes povědomou atmosféru ze starších nahrávek Low jednoduše zvukově bohatší, dobrodružnější a nabízí se předjímat, že i trvanlivější. A to je u skupiny, jejíž tvorba prakticky nepodléhá času, co říct.

Hodnocení: 90 %
Low – Ones and Sixes (Sup Pop, 2015)