Způsob, jakým vnímáte umělecké dílo, je manipulovatelný

14. květen 2019

Hosty ArtCafé byli Petr Adámek z Národního ústavu duševního zdraví a šéfredaktorka kulturního magazínu Artikl Bára Alex Kašparová, která se v NÚDZ jako dobrovolnice zúčastnila interdisciplinárního experimentu výzkumné skupiny Obraz, mysl a mozek, který pomocí moderních technologií zkoumal, jak účastníci vnímají umělecká díla.

„V experimentu jsme použili eye tracking, což je zařízení sledující pohyby očí, a magnetickou rezonanci,

Vliv LSD na vědu a umění není ani zdaleka u konce, říká psycholog a psychiatr Stanislav Grof

Stanislav Grof

Jak razantně proměnila zkušenost s LSD umění a společnost? Jak silně tato látka ovlivňuje lidskou kreativitu? Poslechněte si psychedelické ArtCafé.

která nám ukazovala aktivitu v mozku. Pomocí nich jsme pozorovali neuronální proces, který zrcadlí, jak dílo působí na diváka,“ vysvětluje výzkumný pracovník NÚDZ Petr Adámek. Experiment by měl podle jeho slov přispět také k analýze toho, jak dokážou svůj prostor využívat média a ovlivňovat naše vnímání reality. Až se vyhodnotí jeho průběh na dobrovolnících, může se v rámci Národního ústavu duševního zdraví začít využívat také k porovnávání s vnímáním pacientů s duševním onemocněním.

12 terabajtů neurodat

Samotné vyšetření v rámci experimentu trvá kolem tři čtvrtě hodiny tak, že se po 11 sekundách před účastníky střídá 85 uměleckých děl. „Nejprve se sledují stimuly vycházející z obrazů, ale zachycují se také funkční anatomické snímky, které se později používají ke korelaci získaných dat, kterých je kolem 12 terabajtů,“ doplňuje neurovědec Adámek.

Emocemi nabitá umělecká díla mě po pár minutách přivedla k slzám.
Bára Alex Kašparová

Odezva každého účastníka byla jiná: „Samotný průběh experimentu mě překvapil. Asi po 10. ukázce se celý proces stal náročnou emocionální zkušeností, protože v promítaných dílech se odehrávaly emocionálně silné příběhy, které mě po pár minutách přivedly dokonce k slzám,“ prozrazuje přímou osobní zkušenost Bára Alex Kašparová.

Emoce v magnetickém tunelu

Experiment a jeho technické provedení vyvolává řadu otázek a nese s sebou mnohé problémy. „Jedním z nich může být samotné médium obrazů, protože používáme digitální reprodukce a existuje řada uměleckých děl, u kterých je důležitá jejich materiální struktura a reprodukce nedokáže navodit pocit z originálu,“ shodují se Adámek s Kašparovou.

Příkladem mohou být obrazy Marka Rothka nebo trojrozměrné sochy v prostoru. Dalším problémem může být hluk magnetické rezonance. „Dobrovolníci ale mají sluchátka a špunty do uší, hluk z rezonance je tím tlumený a navíc monotónní, takže se na něj dá zvyknout,“ oponuje Petr Adámek.

Mozek jako pavučina

„Dřív se mělo za to, že mozek funguje po škatulkách, které představují jednotlivé schopnosti nebo emoce. Dnes už se o fungování mozku uvažuje jako o jednotlivých sítích – exekutivní, salientní a především o defaultní síti, která je zodpovědná za náš vnitřní svět a prožívání jáství,“ vysvětluje neurovědec.

Mozek

Právě na aktivaci defaultní sítě, která se spouští například při nečinnosti, se členové výzkumné skupiny Obraz, mysl, mozek zaměřili především. Každý účastník měl také domácí úkol – uvědomit si nejpůsobivější obrazy a o těch, které na něj tolik nezapůsobily, si přečíst dodatečné informace. Při opakovaném pokusu po 14 dnech se v magnetické rezonanci ukázalo, že neuronální schéma u těchto dodatečně vysvětlených obrazů se začalo podobat schématu u těch obrazů, které na diváky zapůsobily už od začátku bez jakéhokoli kontextu.

Artikl aneb bez kontextu ani ránu

Jak důležitý je vliv kontextu na defaultní mozkovou síť přirovnává přímá účastnice experimentu a příležitostná kurátorka Bára Alex Kašparová k reálné situaci umělecké výstavy: „Je-li kurátorský text srozumitelný, může diváka navést k bližšímu vztahu k danému dílu.“ O podobné přibližování kulturního kontextu se Kašparová ostatně snaží se svým kulturním magazínem Artikl už šestým rokem: „V Artiklu jsme se za tu dobu přesvědčili, že kultura se odehrává také mimo hlavní město. Sama v regionech objevuji velmi často roviny, které by byla škoda nereflektovat.“

Časopis Artikl, který je zdarma k sehnání na více než 300 místech po celé ČR, se věnuje vizuálnímu umění, literatuře, filmu, hudbě, architektuře i designu. Každý měsíc má navíc jedno hlavní téma. Tím aktuálním květnovým je solitérství, přičemž číslo se hlouběji zaměřuje především na dva velké solitéry českého umění – Josefa Váchala a Vladimíra Boudníka.

Poslechněte si celé ArtCafé včetně rozhovoru o studentském filmu Pura Vida, který reprezentoval slovenskou kinematografii na festivalu v Cannes. Redaktorka Andrea Makýšová Volárová z bratislavského Rádia Devín pozvala k mikrofonu herce Martina Pišku a Adama Volocha, stejně jako režiséra Martina Gondu a oba scénáristy – Dominiku Udvorkovou a Martina Šustera. Hudbu do pořadu vybíral Ondřej Bambas:

autor: Tomáš Pivoda
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.