Ztracená bota i houser jako imaginární kamarád. Komiks Sibiřské haiku čerpá z rodinné historie, obecné paměti i domyšlených detailů
Jak zpracovat deportace Litevců na Sibiř za 2. světové války srozumitelně pro děti, aby je to neděsilo až příliš? Jak namíchat koktejl fantazie, rodinné historie a dějin? A proč má grafický román o východoevropském traumatu v názvu japonskou poezii?
Jednoho rána roku 1941 vyvlekli vojáci Rudé armády rodinu litevského chlapce Algiska z postelí a odvezli je i se zbytkem vesnice na Sibiř. Příběh jejich vyhnanství ztvárnila po letech jeho dcera Jurga Vilė v grafickém románu Sibiřské haiku.
„Leccos jsem si i domýšlela, ale většinou jsem vycházela z obecné paměti. Měla jsem k dispozici vzpomínky svého otce a zápisky své babičky, které vznikly až poté, co se z vyhnanství vrátili. Celé to tedy podnítila osobní historie mojí rodiny, ale o tématu jsem četla také spoustu dalších knih. A některé věci se zvláštně opakují dokonce i v těch ostatních osobních historiích: ztracená bota, o které mi vyprávěl tatínek, se vynořuje i v cizích příbězích. Takže jsem pochopila, že ta vyprávění mají mnoho společných aspektů,“ vysvětluje autorka Jurga Vilė.
Jak autorka pracovala s rodinnou historií a proč se rozhodla právě pro formát komiksu a děti jako cílové publikum? Jak téma uchopily s výtvarnicí Linou Itagaki, nakolik se obě podílejí na chystaném animovaném filmu podle knihy, jak se do příběhu dostalo haiku a jakou roli hraje v příběhu hudba i sborový zpěv? Na to se autorky scénáře komiksu Jurgy Vilė ptala redaktorka Mozaiky Šárka Jančíková.
Související
-
Realita ukrytá za idylou Vánoc. Novela Takové maličkosti o tíži vykročení z pohodlnosti
Kolik úsilí stojí porušit tichý souhlas okolí a vykonat opravdu dobrý skutek? O tom pojednává kniha Takové maličkosti irské autorky Claire Keeganové.
-
Tolik popela. Román Ondřeje Štindla vyhrál Národní kolo Ceny Evropské unie za literaturu
Spisovatel a scénárista Ondřej Štindl uspěl v Národním kole Ceny Evropské unie za literaturu. Jak ocenění vnímá?
-
Věra Kociánová: Stojí za to dělat věci, které člověka baví, i když je to leckdy pořádná dřina
Věra Kociánová žije v městysu Pecka na Podzvičinsku a je to neobyčejná žena. Přesvědčili jsme se o tom v jejím letním království při natáčení rozhlasové Návštěvy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
