Adam Černý: Dvojí hra Vietnamu s Čínou
Vztahy Vietnamu a Spojených států v druhé půli dvacátého století ovlivnila válka, které se zúčastnilo na půl milionu amerických vojáků. Nynější cesta ministra Antonyho Blinkena do Hanoje ukazuje, jak na významu více nabývá historická i ryze aktuální zkušenost s Čínou.
Když do Vietnamu zavítá český premiér, může opatrně odkázat na někdejší rozvinuté vztahy z dob, kdy se režimy obou zemí nelišily, i na dnešní bohaté vazby odvíjející se od úspěšné integrace vietnamské menšiny do české společnosti. Pro mezinárodní politiku z pochopitelných důvodů nebude tolik významná nynější cesta předsedy vlády Fialy do Hanoje, kterou zaznamenají hlavně média obou zemí, ale návštěva, která do Vietnamu zavítala o pár dní dříve.
Čtěte také
Ministr zahraničí Spojených států Antony Blinken dorazil do země, kde je ještě dost pamětníků doby, kdy na poloostrově rozděleného hranicí na 17. rovnoběžce zuřila válka, které se zúčastnilo takřka půl milionu amerických vojáků.
Nad těmito vzpomínkami ve Vietnamu časem začala převažovat hlubší zkušenost z mnohdy napjatého soužití s velmocí za severní hranicí, kdy Čína opakovaně neváhala napadnout svého menšího souseda.
Naposledy tak učinila v roce 1979 jen, aby Hanoji udělila lekci za to, že jí podporované jednotky svrhly v Kambodži genocidní polpotovský režim, který za svou existenci vděčil patronům v Pekingu.
Čtěte také
Společným motivem postupného sbližování Vietnamu a Spojených států, které jsou dnes jeho druhým největším obchodním partnerem, jsou obavy z čínské velmocenské politiky. Není to však jednoduchý diplomatický tanec. Plusy jsou zřejmé.
Washington usiluje najít co nejvíce shody s co největším počtem zemí, které se cítí ohroženy rozpínavostí Pekingu vznášejícího nároky na stále větší prostor, který je všeobecně pokládán za mezinárodní vody, a Hanoj má mnoho důvodů obávat se asertivity mocného souseda.
Přesvědčování Hanoje
Jsou tu však i zřejmé limity. Je tu ideologická spřízněnost dvou komunistických režimů, které čím dál více utužují vnitřní poměry z obav, že by vládu jedné strany mohla ohrozit varianta „barevné revoluce“, jaké zažil například Blízký východ za arabského jara. Je tu i vědomí hospodářské provázanosti s Čínou.
Čtěte také
To na vlastní kůži pocítili vietnamští rolníci, kteří když zkraje loňského roku Peking v rámci tvrdých restrikcí proti nákaze Covidu-19 uzamkl své hranice, zčistajasna ztratili přístup na své největší odbytiště.
Vedle ohledů na mocného souseda je tu ale i již zmíněná historicky podmíněná obezřetnost vůči velkému bratrovi a také obavy vládních špiček, jak by na přílišné podlézání Pekingu reagovala veřejnost, kterou rozpínavost Číny zneklidňuje.
Za těchto okolností mohl šéf americké diplomacie ve Vietnamu usilovat nikoli o jasný kvalitativní posun, jakým by bylo vyhlášení „strategického partnerství“ obou zemí, ale o opatrné přesvědčování Hanoje, že dvojí hra, kdy chce co nejvíce rozšiřovat vztahy se Spojenými státy a zároveň těžit z obchodních vazeb s Čínou, je vzhledem k expanzivní politice Pekingu dlouhodobě neudržitelná.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
