Agnieszka Holland, Josef Mašín a Václav Havel. Jihlava už po 27. patří dokumentu

Akci zahájila světová premiéra dokumentu Petra Jančárka Tady Havel, slyšíte mě? Mimo jiné nabídla i nikdy neviděné záběry a sekvence z posledních tří let života našeho prvního polistopadového prezidenta. Cenu za přínos světové kinematografii převezme věhlasný maďarský režisér Béla Tarr, „naše“ Agnieszka Holland povede masterclass, a online se s Jihlavou spojí jednak odbojář Josef Mašín, jeden z hrdinů snímku Tomáše Mašína Bratři, jednak Hans Blix, bývalý šéf zbrojního inspektorátu Rady bezpěčnosti OSN.

Čtěte také

Hurvínek, fotbal, invaze 68… Filmový archiv odhaluje snímky, které se vážou k rozhlasu

Dokument s ním natočila Greta Stocklassa a nazvala ho Blix Not Bombs. „Hans je velice přátelský, hodně jsme spolu mluvili. Během rozhovorů jsem si ověřila, že nejzajímavější pasáž jeho života je jeho angažmá v letech 2002 a 2003, kdy ho OSN vyslala do Iráku hledat zbraně hromadného ničení. Okolo toho jsme náš film postavili,“ vysvětluje česko-švédská režisérka.

Vzpomínkovou sekci věnuje jihlavský festival význačnému českému dokumentaristovi Pavlu Kouteckému. „Koutecký byl skvělý kronikář, pozorovatel, který nepodléhal dění všednodennosti. Byl ovlivněn Janem Švankmajerem a třeba politické dění sledoval s tímhle odstupem. Jeho filmy Zánik Československa v Parlamentu nebo Hledači pevného bodu patří ve zmíněném ranku k tomu nejlepšímu, co u nás vzniklo. Platí to i o jeho posledním projektu Občan Havel, který ale nedokončil, a k cíli ho dovedl Miroslav Janek,“ říká festivalový ředitel Marek Hovorka.

Letošní přehlídka znovu dokazuje kvalitu českého dokumentu, a dramaturgové se zaměřili i na tvorbu českých režisérek. V sekci Česká radost budou například uvedeny snímky Jarmily Štukové Moje nová tvář, jehož protagonistkou je oběť kyselinového útoku z roku 2013 Martina Půtová, nebo Marty Kovářové Jiříkovo vidění. V něm režisérka sleduje marné snažení svého otce o celosvětovou uhlíkovou neutralitu. Marta je skvělá muzikantka, čelná osobnost kapely Budoár staré dámy; i proto filmem prolínají její písně. „Během natáčení se mi mnohdy nepodařilo zachytit silné situace na kameru, ale zůstaly ve mně. A protože jsem zvyklá vypovídávat se prostřednictvím písní, vznikaly songy, které se hodily k dokreslení některých situací, nebo k překlenutí určitých momentů,“ osvětluje tvůrkyně zapojení hudby do svého snímku. Jedním dechem pak nadšeně dodává: „Jestli je pro mě důležité, že můj film uvede právě jihlavský festival? Ohromně! Premiéru v Jihlavě jsem si vysnila – a ono se to děje. Tak jsem úplně dojatá…“

Dodejme už jen, že tradičně silná bude i festivalová prezentace Českého rozhlasu, který letos slaví stovku – přesněji řečeno sté výročí zahájení pravidelného rozhlasového vysílání v Československu. Stanice Vltava z Jihlavy odvysílá ArtCafé a představí vynikající rozhlasové dokumenty. A to je jen zlomek naší prezentace.