Álvaro Enrigue: Mou prací je smát se mocným. Energický mexický spisovatel představil v Praze svůj román Náhlá smrt
Na začátku roku uběhlo pět set let od chvíle, kdy se Hernán Cortés vylodil na pobřeží Mexického zálivu na území dnešního státu Veracruz. Román Náhlá smrt má mnoho tematických vrstev, ale jedno z hlavních témat je právě setkání starého a nového světa, setkání Hernána Cortése s obyvateli dnešního státu Mexika.
„Já jsem vyrostl v Mexiku ovládaném dvěma literárními giganty. Octavio Paz a Carlos Fuentes byli jako dva obrovské stromy vrhající příliš velký stín, navíc se nad nimi tyčila – a tomu Češi rozumí velmi dobře – strana: PRI, Revoluční institucionální strana. Byl to autoritářský svět poskytující velmi malý prostor pro představivost, svět, v němž se člověk strašně málo smál. A dílo Jorge Ibargüengoitii pro mě bylo zásadní v tom, že jsem objevil, že nějaký spisovatel si klidně z mexické reality utahuje, až čurá smíchy, a objevil jsem, že jeho díla jsou vlastně mnohem kritičtější než společensko-politické eseje Octavia Paze nebo společensko-kritické romány o městě, o revoluci a podobně Carlose Fuentese. Myslím, že nejsilnější zbraní nás pěšáků je právě smysl pro humor.“
Román Náhlá smrt zpochybňuje hranice mezi historickým románem, tradičním románem, tím, čemu kritici říkají autobiografická fikce nebo skutečné vyprávění. Je to neuvěřitelná směs, jejímž hlavním znakem je skvostná ironie a barokní jazyk. Román je koncipován jako tenisový zápas mezi dvěma osobnostmi, které by se bývaly mohly na kurtu potkat, ale ve skutečnosti se tak nestalo: jedním je Francisco de Quevedo, španělský barokní básník a prozaik, mimo jiné vynálezce kalambúru, a druhým lombardský malíř Caravaggio.
Mario Vargas Llosa: I kdyby už bylo vše napsáno, může se to začít psát znovu jinak
Začátkem května přijel do Prahy na pozvání mezinárodního veletrhu Svět knihy peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa, nositel Nobelovy ceny za literaturu nebo španělské Cervantesovy ceny a poslední žijící představitel Boomu hispanoamerické literatury.
„Baroko, přechod mezi šestnáctým a sedmnáctým stoletím, je chvíle, kdy se rodí moderní doba. A v této klíčové chvíli nové moderní doby píše Galileo Galilei pojednání o pohybu těles. To je skutečnost. Navíc Galileo Galilei v románu vystupuje jako Caravaggiův přítel. A to se také naprosto zakládá na pravdě. A zatímco Caravaggio hrál na náměstí Piazza Navona tenis, a všichni víme, jak létají míčky, Galileo vymýšlel teorie drah, po nichž se pohybují tělesa, a zdokonaloval geometrický a vojenský kompas vhodný pro dělostřelce a zeměměřiče, který znamenal revoluci v dělostřelectví. Chci říct, že válka, jak ji známe, se zrodila právě tehdy. Ve stejné době vznikalo mezinárodní bankovnictví, jak je dnes známe…“
Setkání s mexickým autorem moderovala překladatelka Anežka Charvátová.
Související
-
Anežka Charvátová: Latinskoamerická literatura je mladší a má víc energie
To si myslí hispanistka a překladatelka Anežka Charvátová při porovnání s literaturou evropskou, která je starší a trochu své energetické nálože už ztratila.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
