Apolena Rychlíková: Žádosti o příspěvky na bydlení trhají rekordy. Konečně
Příspěvek na bydlení čerpá rekordní počet domácností. Aktuální data resortu práce a sociálních věcí ukazují, že v září stát vyplatil 272 390 dávek v celkové hodnotě 1,7 miliardy korun. A to je opravdu hodně peněz. Svůj podíl na tom má kromě zvýšených nákladů spojených s bydlením – ať se bavíme o energiích, nebo rostoucích cenách bydlení obecně – i skutečnost, že se právě tato dávka konečně dostala ze stigmatizované zóny.
Se sociálními dávkami se to má v Česku jednoduše: tak dlouho z nich politici a političky dělali téma a honili na nich laciné body, až se většina lidí v nouzi začala bát o ně žádat. A to přesto, že na ně domácnosti měly nárok.
Čtěte také
Jenže s nástupem energetické krize, inflace i zdražováním základních životních potřeb obecně nastala změna. Alespoň tedy u příspěvku na bydlení, dávky, o kterou dlouhodobě žádal jen naprostý zlomek oprávněných lidí. Najednou se to láme a lidé zjišťují, že při stávajících cenách se bez pomoci státu neobejdou.
V pozadí rekordního počtu vyřízených žádostí ale zůstávají hned dvě podstatné oblasti. Tou první je zanedbaná politika bydlení. A tou druhou postavení pracujících na úřadech práce, kde se tyto dávky vyřizují.
Nadlidské výkony úředníků
Nemá smysl mlžit: stát v oblasti bydlení dlouhodobě zaspává. Až moc jsme totiž přijali mantru, že každý je svého štěstí strůjcem, že nám bydlení úplně vypadlo ze zřetele. Dopady jsou už delší dobu jasně viditelné: nedostupnost bydlení je jedním z největších problémů Česka.
Čtěte také
Stát staví zoufale málo, jednání s developery o výstavbě dostupného bydlení se zadrhává a koupě bytu je pro celé sociální skupiny jen těžko dosažitelným snem. Alternativy, běžné v jiných zemích, jako je družstevní výstavba nebo snad vyšší zdanění nemovitostí, u nás také nemají příliš politické podpory. A k tomu lidé v nájmech, které trápí hluboká nejistota. To i proto, že zvykem je uzavírat nájemní smlouvy na pouhý rok, což nájemníky staví do nezáviděníhodné pozice.
Je tedy logické, že se stále více lidí upíná k dávkám. Ty však v konečném důsledku krizi na poli bydlení řeší jen na chvíli, navíc nesystémově. Je samozřejmě dobře, že se domácnosti už nestydí o dávky žádat, jenže problém se tím jen odsouvá. Dávky vlastně subvencují nízké mzdy a vysoké nájmy. A navíc: dochází k opakovanému přetěžování úřadů práce.
Jsou to přitom právě zaměstnanci těchto úřadů, kdo dlouhodobě volá po navýšení mezd. Mají k tomu důvod: k jejich už tak dost přebujelé agendě přibyla s příchodem covidu, ukrajinských uprchlíků a drahých energií další práce, další potřební lidé. Na platech ani personálních kapacitách se to však neprojevuje. A tak dnes musí tito státní úředníci podávat nadlidské výkony za absolutně nedůstojné mzdy.
Dá se očekávat, že trend v čerpání příspěvků na bydlení stále poroste. Není to a priori špatně, ale vláda by si spolu s tím měla uvědomit, že to s sebou nese hned několik dalších problémů. Zatím to však nevypadá, že by ji to jakkoliv trápilo.
Autorka je publicistka a dokumentaristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
