Arktidu můžou kvůli změně klimatu trápit přibývající „zombie požáry“. Přezimují pod sněhem a znovu vzplanou

31. květen 2021

Arktické lesy v poslední době podléhají častějším požárům. Malá část z nich dokáže v tajze přezimovat pod sněhem a posléze znovu vzplanout. Vědci objasnili, že tyto „zombie požáry“, jak jim přezdívají, bývají pozůstatkem po extrémně horkém létě, kdy oheň proniká hluboko do půdy. Upozorňují, že kvůli postupující změně klimatu by se tyto požáry mohly v Arktidě vyskytovat čím dál častěji.

Většinu lesních požárů způsobí lidé. Ale v jehličnatých lesích severské tajgy, které se táhnou přes neobydlené oblasti Severní Ameriky a Eurasie, bývá na počátku přírodní příčina.

Čtěte také

„Na 90 procent požárů na Aljašce a severozápadě Kanady způsobí úder blesku,“ vysvětluje Sander Veraverbeke z nizozemské Vrije Universiteit Amsterdam v podcastu časopisu Nature. V tomto vědecké žurnálu spolu s kolegy publikovali studii o tom, že některé lesní požáry v Arktidě mají víc životů.

„Jak jsme zjistili, existuje tam i jiný zdroj. Dívali jsem se na tyto oblasti po velkých obdobích požárů v letech 2014 a 2015. Snažili jsme se je propojit s výskytem blesků. Ale pak jsem se díval i na satelitní snímky rok poté a velice mě zaujalo, že nové požáry vznikly na okrajích míst spálených ohněm v předešlém roce. Divil jsem se, jestli je to vůbec možné, aby oheň doutnal pod sněhem přes celou zimu v oblastech, kde teploty klesají k 40 stupňům pod nulou, a pak znovu vzplanul.“

Divil jsem se, jestli je to vůbec možné, aby oheň doutnal pod sněhem přes celou zimu a pak znovu vzplanul.
Sander Veraverbeke

Vědci těmto požárům někdy přezdívají zombie požáry asi proto, že nemrtvě doutnají pod povrchem a čekají na svou příležitost. Hasiči o tom vědí své, jak zjistila spoluautorka studie Rebecca C. Scholtenová, která příčinu požárů ověřovala.

„Měli jsme štěstí, protože jsme dostali zprávy od hasičů, kteří nám řekli asi o padesáti požárech na Aljašce a v Severozápadních teritoriích, kde tohle chování požárů zaznamenali. To byl náš výchozí bod a první data z terénu. A pak jsme se podívali na satelitní data,“ přibližuje způsob práce.

Je tady souvislost s klimatickou změnou. Tyto požáry se objevují mnohem častěji po horkém létě, kdy bylo hodně požárů.
Rebecca C. Scholtenová

„Na satelitních snímcích těžko rozpoznáme, jestli v půdě doutná oheň. Víme, že když se to děje pod sněhem, tak oheň nemá dostatečný přístup k velkému množství kyslíku. Kvůli tomu se nemůže rychle šířit. Proto tyto požáry vždy očekáváme na okraji spálenišť z předchozího roku. Také víme, že těmto ohňům se vrátí síla velmi brzo na začátku sezóny, kdy se objevují první požáry, nebo dokonce krátce před ní,“ popisuje Scholtenová v rozhovoru pro podcast Nature s tím, že tyto požáry zatím nejsou příliš časté.

Čtěte také

„Na základě našich dat ze Severní Ameriky můžeme říct, že tyto požáry jsou poměrně vzácné. Jsou zodpovědné za zhruba 1 procento sežehnutého území. Ale je tady souvislost s klimatickou změnou. Tyto požáry se objevují mnohem častěji po horkém létě, kdy bylo hodně požárů. “

Riziko zpětné vazby

Zjištění vědců nasvědčují i tomu, že s rostoucími teplotami by mohlo přezimujících požárů v tajze přibývat. A navíc je tu riziko zpětné vazby.

„Svrchní tři metry půdy v tajze obsahují dvakrát tolik uhlíku, než je teď v atmosféře. Požáry neuvolní všechen, ale část uvolnit můžou,“ varuje Veraverbeke a v rozhovoru pro Nature dodává:

Čtěte také

„Ovšem nejde jen o přímé emise způsobené ohněm. Po požáru se odhalí organická vrstva a může dojít k rozmrzání hlouběji položeného permafrostu. Pokud by k tomu došlo, tak se uvolní další skleníkové plyny do atmosféry. Proto je důležité přemýšlet o tom jak lépe kontrolovat požáry v těchto severně položených oblastech.“

Vysvětluje Veraverbeke s tím, že by kromě satelitů šlo využít například i letadla, která by mohla na spády „ohnivých zombie“ v okolí spálenišť včas upozornit. Autoři článku věří, že včasná detekce takových požárů by mohla snížit náklady hasičských zásahů i uhlíkové emise.

Poslechněte si celou reportáž Štěpána Sedláčka.

autor: Štěpán Sedláček
Spustit audio

Související