Až do sto dvaceti, milý Petře! Literární vědec Peter Demetz oslavil sté narozeniny

Asi to je poměrně běžný jev − v nějaké rodině, rozervané tragickými událostmi dvacátého století, se ti, co zůstali ve vlasti okupované jednou či druhou brutální velmocí, dozví, že jednomu šťastnějšímu příbuznému se podařilo uprchnout za kopečky nebo za velkou louži a dosáhnout významných úspěchů a akademických poct ve své profesi. Nic přesného ti doma zůstavší nevědí, protože je od emigranta dělí válečná fronta nebo železná opona, pošta ze zahraničí nefunguje vůbec nebo podléhá přísné cenzuře a ten, co jejich osudu ušel, má obavy, že by jim spíše uškodil, kdyby se pokoušel zůstat s nimi v kontaktu. Kolem jeho nového života se tak u těch, kdo žijí pod knutou nacistů nebo komunistů, rojí spíše dohady než přesné informace, z běžence se v jejich myslích stává spíše výtvor fantazie než reálná osoba.

Mytická figura

Čtěte také

Praha ohrožená. Americký profesor a pražský rodák Peter Demetz vzpomíná na život v protektorátu

Během mého dětství a mládí v Praze, které skončilo invazí vojsk sovětského bloku do Československa v roce 1968 a následným přestěhováním mé rodiny do Bavorska, byl pro mne a mé rodiče takovou téměř mytickou figurou Petr Demetz, syn otcovy sestry Anny Brodové a jejího prvního manžela Hanse Demetze, dramaturga, režiséra, básníka a divadelního ředitele, který působil v Praze, Brně, Vídni a Berlíně.

Postupně se i ke mně doneslo, že se můj bratranec Petr přes Západní Německo už v první polovině padesátých let dostal do vytouženého cíle, totiž do Ameriky, že tam absolvoval druhé studium literárních věd a že se nakonec stal profesorem německé a komparativní literatury na jedné z nejprestižnějších vysokých škol na východním pobřeží Spojených států, Yaleově univerzitě v New Havenu.

Ve Svobodné Evropě

Ještě v roce 1967 se v Praze konal soud se spisovatelem Janem Benešem, obžalovaným ze styku s redaktorem pařížského časopisu Svědectví Pavlem Tigridem, noční můrou zdejší komunistické propagandy. Pavel Tigrid byl v počátcích Rádia Svobodná Evropa programovým vedoucím jeho československé redakce a jako takový svého času získal pro tuto stanici mého bratrance.

Čtěte také

Pavel Tigrid: Velím si sám

Petr Demetz se tak na začátku padesátých let stal první kulturním redaktorem československého vysílání „Svobodky“ a je dnes posledním žijícím členem původního týmu vedeného Ferdinandem Peroutkou. Ještě v polovině šedesátých let měli moji rodiče obavu z toho, co by se mohlo stát, kdybych někde onu nebezpečnou informaci vyzradil. Náš odchod stejným směrem, jako byl ten Petrův, po srpnu 1968, nás tohoto problému zbavil a z někdejšího rodinného tajemství se z mé strany stal další podnět zájmu o oblast, která se stala i mou profesí.