Čajovny jsou oázy klidu. Čaj je příležitostí k zastavení. Dejte si svůj šálek spolu s námi

Dobrá čajovna|foto:Archiv Huberta Hátle

Hrnčíř Václav Dušek tvoří a žije v Úvalech u Prahy, kde s miskou čaje v ruce vypráví o tom, co ho přivedlo za hrnčířský kruh a jak se k sobě má čaj, hlína a keramika. Duškova životní etapa v roli hrnčíře je v jeho příběhu poměrně čerstvou kapitolu. Na začátky za kruhem vzpomíná Václav Dušek takto: „Byl jsem zvyklý se všechno učit hlavou, ale u keramiky se najednou muselo učit tělo. Bylo třeba počkat, až se to několiksetkrát zopakuje, aby moje tělo pochopilo, jak se má k té hmotě chovat tak, abychom došli vzájemného přátelství.“ 

Poddat se hlíně a okamžiku tvorby.
Václav Dušek

Hrnčíř Václav Dušek zmiňuje dvě strategie, které během sezení za kruhem uplatňuje: „Když točím misku, mám na výběr. Točím ji spíše zevnitř, nebo spíše z vnějšího tvaru. Je to jako u lidí. Buď se zaměříme na to, že sami sebe tvoříme zevnitř, nebo zvenku.“ Řeč se během rozhovoru stáčí i na jeho kolegy a kolegyně. Tuzemská hrnčířská scéna, kterou spojuje čajová kultura, je velmi pestrá a bohatá. „V Česku máme spoustu krásných šikovných keramiků, jejichž nádobí velmi rád používám,“ říká Václav Dušek. A dále podotýká, že setkávání s jejich dílem mělo vliv na jeho další směřování: „Čaj piju už mnoho let. Za ta léta jsem měl v ruce spoustu misek, konviček a slíváčků. Mám pocit, že do mě díky tomu vrostla jejich atmosféra.“

Pití a příprava čaje|foto:Archiv Václava Duška

Jméno čajového tovaryše Huberta Hátle je spjaté s Dobrou čajovnou na Václavském náměstí v Praze i s Čajovým altánem, který vyrostl v těsné blízkosti Prachovských skal. Čajovna v centru Prahy je nejstarší fungující čajovnou u nás. Zato Čajový altán vznikl před osmi lety hned vedle prvorepublikového koupaliště U Pelíška – přímo na místě, kde dříve stávaly šatny. Altán byl postaven na základě vize a návrhu architekta Otakara Chocholy. Je ukázkou mistrné řemeslné práce se dřevem, při jeho stavbě totiž nebyl použitý ani jeden hřebík. Záměrem Otakara Chocholy bylo vytvořit místo, kde se dá i v rámci turisticky exponované oblasti spočinout a v klidu rozjímat.

Lidé se chodí do městských čajoven skrývat před tím, co je okolo.
Hubert Hátle

Čajový altán v Prachovských skalách|foto:Václav Dušek

„Čajový altán je místo, kde se nám podařilo realizovat popíjení čaje v harmonii s přírodou. Je to čistě dobrovolnický projekt, kde není zastoupen aspekt komerce,“ popisuje fungování altánu čajový tovaryš Hubert Hátle, který má v současné době na starost jeho provoz. Ten je založený na dobrovolné práci nejrůznějších milovníků čaje, kteří do Prachovských skal přijedou třeba na víkend, aby tam připravili čaj pro sebe i kolemjdoucí.

Česko je považováno za zemi s největší koncentrací čajoven na světě.
Aleš Juřina

Milec čaje Aleš Juřina prožil s čajem už pětatřicet let svého života. Jeho jméno je spjaté se založením a fungováním sítě Dobrých čajoven. Juřina během rozhovoru popisuje jejich typický charakter, který vedle nabídky čajů dotváří i pečlivě vybraná hudba či vůně linoucí se prostorem. Aleš Juřina také vzpomíná na začátky čajové kultury, která se u nás po revoluci rozvinula do nezvykle bohatého terénu městských čajoven. „V roce 1987 jsme v Národním technickém muzeu uspořádali komorní výstavu o čaji. V té souvislosti jsme vytvořili také takovou pololegální čajovou společnost, kde jsme degustovali pokoutně získané čaje. Společně jsme snili o tom, že jednou v Praze uděláme opravdovou čajovnu,” vypráví Juřina. Sen milců čaje se stal skutečností a čajová kultura v Česku zapustila silné kořeny.

Čajová keramika|foto:Václav Dušek