Češi začali objevovat krásy Těšínského Slezska. Epidemie ale pozastavila turistický ruch

Už tři měsíce žijí obyvatelé slezského Těšína opět v rozděleném městě a netrpělivě vyhlížejí hosty z Čech. Ti k nim před epidemií houfně přijížděli hlavně za levnějšími nákupy. Těšín ale stojí za návštěvu nejen kvůli obchodům s nábytkem nebo tržnicím s kvalitními potravinami.

Když se tak procházím uličkami starého Těšína, který má mimochodem kouzelné staré město, z některých domů se ozývají pokračující stavební práce. Bohužel hodně obchodů má vývěsku „Končíme, toto místo je k pronajmutí“.

Epidemie rozdělila města a s nimi i rodiny, přátele a známé

V renesanční budově číslo osmnáct na těšínském rynku mě vítá pan Bogdan Kasperek, který je šéfem kanceláře euroregionu Slezské Těšínsko.

S potěšením mi ukazuje fresky v hodovní síni, ve které přijímala hosty těšínská kněžna Alžběta Lukrécie, poslední z rodu Piastovců.

Teď je v sálech prázdno. Epidemie vyhnala všechny zaměstnance do home officů a pan Kasperek má strach o projekty, které se v tomto euroregionu měly rozběhnout.

Rozdělené rodiny

Mluvíme spolu česky i polsky, jak je v tomto kraji zvykem. Ostatně po obou stranách hranic nežijí ani tak Poláci nebo Češi, jako spíš Slezané, které spojuje i velmi podobné nářečí.

„Když vláda obnovila kontroly na hranici, zapomněla, že tím rozdělí města, rodiny, přátele i známé,“ říká posmutněle pan Bogdan. „A už se to tak slibně rozvíjelo,“ dodává.

Zatímco dříve jezdili Češi do Těšína hlavně za levnějšími nákupy, v posledních letech začali objevovat i přírodní a historické krásy Těšínského Slezska.

Vyhlídka ze zámecké zahrady, hřeben Beskyd v pozadí

Jdu se projít na zámecký vršek s románskou rotundou svatých Mikuláše a Václava. Je odtud velkolepý výhled na Český Těšín a hřeben moravskoslezských Beskyd. Vidím Javorový s lanovkou i Lysou horu s vysílačem.

Od vstupu do Unie a rozřezání závor na hranicích se Těšín hodně změnil. K lepšímu, jako celé Polsko.

Malebný venkov

Zpátky do Varšavy jedu schválně přes vesničky Polského Slezska. Lidé v rouškách postávají v dvoumetrových rozestupech před obchody. Disciplínu tady dodržují víc než ve městech.

A vidím, jak se z rozbitého postkomunistického venkova vylouply vísky s opravenými domy, novými chodníky, udržovanými trávníky a kvalitními komunikacemi.

V jednom městečku míjím moderní knihovnu z černého skla a kovu. Nesouměrně velkou v porovnání s ostatními budovami. A před ní se vine fronta, mnohem delší než před ostatními krámky. Říkám si, že s lidmi to ještě není tak zlé.

autoři: Martin Dorazín ,
Spustit audio

Související