Česká meziválečná tvorba ve Francii nejsou jen Kupka, Štyrský a Toyen. Výstava École de Paris ve Valdštejnské jízdárně představuje nová jména
Jaké objevy a pozoruhodnosti jsou na pražské výstavě k vidění? Poslechněte si celý rozhovor s kurátorkou Annou Pravdovou
František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský nebo Toyen – právě s nimi si nejčastěji pojíme české umění v meziválečné Francii. Aktuální výstava Národní galerie ale ukazuje, že tehdejší pařížské publikum mělo zcela jiné favority. K těm největším patřili Georges Kars, Othon Coubin a François Zdeněk Eberl. I s jejich tvorbou se teď můžete seznámit ve Vladštejnské jízdárně. Expozici École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž tam připravila kurátorka Anna Pravdová.
Čtěte také
Po první světové válce reagovali umělci na konflikt, jež do té doby neměl ve světě srovnání, zpracovávali vlastní hluboké zážitky, strach z minulosti i budoucnosti. Někteří navazovali na umění před válkou, jiní hledali nové formy. Paříž byla tehdy tepajícím centrem kosmopolitního uměleckého světa, kde se prolínaly různé styly a přístupy.
Příběhy všech tří umělců se prolínají s dramatickými osudy Evropy během minulého století a jsou všechno jiné, než lineární a černobílé. Georges Kars (narozený jako Georg Karpeles), Othon Coubine (původně Otakar Kubín) i François Zdenek (František Zdeněk) Eberl přišli do Francie již před první světovou válkou. Kars byl český Němec židovského původu, za války bojoval na straně Rakouska–Uherska. Eberl vstoupil ve Francii do československých legií, byl vážně raněn a později pracoval jako řidič sanitky pro Červený kříž. Coubin byl během první světové války s manželkou nejprve internován v cizineckém táboře u Bordeaux, poté pracoval v Národní knihovně a podílel se na odbojové činnosti československé kolonie v Paříži.
Všichni tři reprezentují moderní figurativní tvorbu a meziválečný neoklasicismus, tedy návrat ke klasické výtvarné formě. Umělci jako Kars a Coubine reagovali na společenské změny návratem k řádu, jejich tvorba se tak – po chaosu a hrůzách první světové války – vrací ke stabilitě a ke klidu a opouští předválečnou experimentaci.
Výstava je výsledkem několikaletého výzkumu kurátorky Anny Pravdové, který zahrnoval nejen studium dobových periodik a korespondence, ale také důkladné bádání v soukromých i veřejných archivech ve Francii, v Rakousku a ve Spojených státech.
Poslechněte si celý rozhovor, ve kterém se třeba dozvíte, kdo konkrétně s prosazením těmto třem malířům pomáhal, kdo v jejich pařížském uměleckém životě hrál významnou roli a co spojovalo Othona Coubina Coubina s bratrem Gertrudy Stein Leem.
École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž
8/11 2024–2/3 2025
Valdštejnská jízdárna
Související
-
Eva Janáčová: Kdo chce, hledá způsob
Dnes jsem si během své cesty po Vídni uvědomila, jací jsme jako Češi kulturní barbaři. V rakouské metropoli jsou v současnosti ke zhlédnutí zásadní monografické výstavy.
-
Národní galerie je na tom tak mizerně, že je zázrak, že vůbec funguje, říká výtvarný kritik
Saša Michailidis se ptá publicisty, vedoucího kulturní rubriky časopisu Respekt Jana H. Vitvara a teoretika, kritika výtvarného umění, kurátora Jiřího Machalického.
-
Známá umělkyně s tajemným životem. Kniha Toyen. První dáma surrealismu přináší nová svědectví
Nová kniha Toyen. První dáma surrealismu odkrývá dosud neznámá fakta. Andrea Sedláčková prošla desítky archivů, policejních záznamů a deníků, aby objevila skutečnou Toyen.
Nejposlouchanější
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Josef Pohl: Kdo je mým soudcem? Jiří Holý v roli muže, který čelí vlastnímu rozsudku
-
Michał Walczak: Amazonie. Hořká komedie ze života mladých herců
-
Boží vůle, Milost, Matka devíti a další povídky zapomenutého moravského prozaika Oskara Jellineka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
