Chci lepší katastrofu! Jak se orientovat ve změně klimatu pomocí smutku, naděje a šibeničního humoru, radí Andrew Boyd

10. říjen 2023

Jak může člověk překonat beznaděj ohledně boje se změnou klimatu nebo se s ní aspoň naučit žít? Odpověď hledá americký spisovatel u osmi osobností americké akademické i aktivistické scény a u komunit, které zkoušejí svoje vlastní řešení. To vše na pozadí filosofických otázek o smyslu života a sarkastických poznámek na vlastní adresu. Knihu pro Ex libris v anglickém originále pročetla a ukázky vybrala a přeložila Daniela Vrbová.

Čtěte také

„Není už tajemstvím, že lidská civilizace v podobě, v jaké ji známe, je odsouzena k zániku. Smrticí sucha, tepelné kupole, tisícileté povodně jednou za pár let a klimatičtí uprchlíci od Sýrie přes Střední Ameriku až po Kalifornii jasně upozorňují, že kolaps klimatu se netýká jen naší budoucnosti, ale i našich životů. Touto knihou nabízím malou nápovědu pro začínající proces truchlení a pomoc při hledání odpovědi na otázku ‚Co má ještě smysl dělat?‘, zatímco čelíme následkům zkázy, kterou jsme přivodili naší krásné planetě.“

Tyto věty myslí autor Andrew Boyd vážně – což ale neznamená, že vážná, temná a smutná je celá jeho kniha Chci lepší katastrofu. Mnohé napoví už její podtitul: Jak se orientovat ve změně klimatu pomocí smutku, naděje a šibeničního humoru.

Jak šířit naději v beznaději

Kniha je vlastně koláží různých textů. Například osmi rozhovorů se zajímavými osobnostmi americké akademické a aktivistické scény na poli ochrany klimatu.

Čtěte také

Ti buď lidstvu předpovídají temnou ekologickou a sociální budoucnost (tzv. doomers), nebo naopak nabízejí naději, že s tím lze stále něco dělat (tzv. hopers).

Dále Boyd představuje komunity, které se snaží s problémy způsobenými změnou klimatu vypořádat po svém. Syntetizuje různé scénáře vývoje a možnosti, jak na ně reagovat. Klade filosofické otázky o smyslu života. A hlavně se se čtenáři dělí o svůj vnitřní boj rozumu a citu, když přemýšlí nad nepříznivým vývojem klimatických podmínek pro lidský život.

Právě tento osobní rozměr dodává textu spád i jasné hodnotové ukotvení. Pocity smutku, naděje, beznaděje střídají popisy americké (městské krajiny), kam za svými respondenty cestuje, a sarkastické poznámky na vlastní adresu (a adresu klimatických aktivistů, respektive dalších aktérů):

Čtěte také

„Veřejná mantra klimatických aktivistů je: ‚Ještě je čas.‘ Říkáme to dokola na našich akcích a píšeme to do emailů a newsletterů. Je to základní předpoklad k tomu, abychom mohli motivovat k akci veřejnost (nemluvě o nás samotných). ‚Když se dostatečný počet z nás rozhodne jednat, můžeme dosáhnout nemožného.‘ – je další náš citát. Ale věřil jsem tomu opravdu? Vlastně ne.“

Hlavní téma knihy tedy lze shrnout do otázky: Jak může člověk překonat beznaděj nebo se s ní aspoň naučit žít?

Poslechněte si celé Ex libris v audiozáznamu. Připravila Daniela Vrbová.

Spustit audio

Související