Chodit, kalit, tvořit. Spisovatel Patrik Linhart sepsal své zážitky z ukrajinského Lvova

30. květen 2022

Stráví-li dnes spisovatel delší čas v cizině na tvůrčím nebo pracovním pobytu, považuje se už takřka za samozřejmost, že o této své cestě podá nějakou zprávu. Severočeský literát a performer Patrik Linhart se v tomto ohledu vskutku činí – v nakladatelství Větrné mlýny mu vyšla již třetí podobně laděná kniha, nesoucí název Jazyk ve lví tlamě. 

Přebal knihy Patrika Linharta Jazyk ve lví tlamě

Stoosmdesátistránkový svazek obsahuje kolem stovky krátkých textů, pohybujících se žánrově mezi deníkem, reportáží a prózou, které se opírají o autorův pobyt v městě Lvov před pěti lety. V roce 2017 totiž Patrik Linhart přijal nabídku vyučovat několik měsíců ukrajinské studenty a studentky český jazyk, a to hned z několika důvodů. Vedle slíbených peněz, touhy poznat dotyčnou zemi a její obyvatele nebo snahy dokázat sám sobě, že na to má, jej k tomu vedlo právě odhodlání načerpat zde inspiraci pro svou další knihu. Nebylo by to ostatně poprvé – v předchozích letech takto vytěžil i své výjezdy do Vídně a do Walesu.

Obrazy z předválečného Lvova

Těžko říci, proč se s vydáním jeho lvovských zápisků tak dlouho otálelo, není však pochyb o tom, že nyní po tomto titulu sáhnou i mnozí čtenáři, kteří by tak za jiných okolností neučinili. Západoukrajinský Lvov, ležící pár desítek kilometrů od hranic s Polskem, jsme si zvykli vídat ve zpravodajství coby přestupní stanici ukrajinských uprchlíků před ruskou agresí. A nyní se nám dostává příležitosti poznat zmíněné město takříkajíc z první ruky a navíc dlouho před vypuknutím současného konfliktu. I Patrik Linhart se ovšem zmiňuje o válce na východě Ukrajiny – na mysli má pochopitelně bratrovražedné boje s proruskými povstalci, probíhající už od roku 2014 na Donbasu. 

Čtěte také

Jak ale autor podotýká, pořád slyšel, že „Lvov není Halič, Halič není Ukrajina“, a sám poznamenává: „Odtud je fronta právě tak daleko, jako je cesta ze Lvova do Teplic.“ On sám přitom zápasí hlavně s náročnou rolí učitele češtiny a vlastně i s pro něj nezvykle pravidelným dvacetihodinovým pracovním úvazkem. A k tomu po večerech hospoda, v noci psaní a ve chvílích volna objevování místní kultury, od výletů v doprovodu spřízněných ukrajinských duší až po osamělé návštěvy galerií, jejich líčení prozrazuje autorovu erudici na poli výtvarného umění.

Patrik Linhart je bezesporu dobrý pozorovatel, který i z poměrně banálních příhod nebo situací dokáže vytáhnout zajímavý či humorný detail. Třebaže píše o tom, že někdy „básník musí prostě z okna čučet a všechno vyčučet, i kdyby nevytáhl haksny z bejváku“, on sám je typem cestovatele, jenž neváhá jít s kůží na trh a který se při psaní o světě kolem nevyhýbá ani sebereflexi. A i když autorovy knižní výstupy z jeho spanilých jízd po Evropě nenabízejí víc než pouhé literární – a v tomto případě i fotografické – střípky, možná budete překvapeni, co všechno se v nich nakonec odráží a jak osvěžující může jejich četba být. A já proto pevně doufám, že Lvov nebyl zdaleka poslední destinací, do které Patrika Linharta osud zavál. 

autor: Petr Nagy
Spustit audio

Související