Chodit od paty ke špičce je evoluční výhoda
Z nové studie arizonské univerzity plyne, díky čemu dokážeme dodat chůzi potřebný ráz. Evoluční výhodu nám podle vědců dává našlapování od paty ke špičce. Tento styl využívali už dávní homininé z doby před 3,6 miliony let.
V přírodě je výhodné mít končetiny co nejdelší. Autoři studie, zveřejněné v časopise The Journal of Experimental Biology, se pokusili porovnat, jak si s tím v evoluci poradila zvířata a jak my, lidé.
„Většina zvířat to vyřešila tak, že se postavila na prsty,“ vysvětluje bioinformatik Pačes. Řada zvířat, včetně koček a psů, se vždycky nejdřív opře o tlapky vpředu, zatímco my začínáme chůzi na patě.
„Náš způsob chůze, při kterém došlápneme na patu a pak se odrazíme od špičky, nám kousek délky nohy přidává. Zvířata se dotknou země jen jedním bodem,“ dodává Pačes.
Z otisků stop v sopečném popelu v Laetoli v Tanzánií je patrné, že styl chůze moderního člověka si osvojili už naši dávní příbuzní v Africe. Vědci připomínají, že naši předkové běžně lovili zvláště menší zvířata, která museli umět doběhnout. Dnes člověk patří v žebříčku zvířat k dobrým běžcům na delší vzdálenosti.
Běh naboso
Na začátku studie, která propojuje dávnou civilizační zkušenost s novými poznatky, byl i koníček jednoho vědců - běh naboso. Autoři práce vyšli z prosté úvahy, že dobří běžci si musí osvojit i efektivní styl chůze.
„Článek dokládá, že aby člověk dobře běhal, musí dopadat na patu,“ cituje profesor imunologie a bývalý atlet Ivan Hirsch klíčové sdělení studie, která vyšla v časopise The Journal of Experimental Biology. Ze své tréninkové praxe si vzpomíná, jak byl dříve únavený, když se učil běhat po špičkách, aby posílil lýtkové svaly.
Ti, kdo se učili běhat naboso od paty ke špičce, byli při pokusech rychlejší, přitom ale zčásti nenapadali jen na patu samotnou, ale na celou nohu, aby se tlak kamínků rozložil. „Na dálkové běhy to ale není příliš nevýhodné,“ shoduje se profesor Hirsch s autorem článku.
