Chřestýš stupňuje zvuky, čím víc se bojí nepřítele. Had se tak zdá blíž

Zvukové varování chřestýšů tak někomu může znít podobně, jako když chytrá auta upozorňují řidiče při couvání na to, že se blíží překážka.

Čtěte také

Jedovatost chřestýšů se v evoluci rychle měnila

Aparát na ocase chřestýše, který zvuky vydává, funguje na podobném principu jako chřestítka pro děti. Had ho má na špičce ocasu a tvoří ho přeměněné šupiny pospojované uprostřed.

Na tom, jak je nepřítel velký, varovný signál téměř nezáleží. Chřestýši ale díky němu dělají na jiná zvířata nebo člověka dojem, že jsou na dosah.

„Když se zaklepe zleva doprava, volné okraje se o sebe třou a vydává to tento vibrující, chřestivý zvuk,“ vysvětluje herpetolog Václav Gvoždík.

Jako kdyby se blížil velký savec

Vědci se během pokusu ke chřestýšům nepřibližovali osobně, ale promítali jim skvrnu, kterou zvětšovali a zmenšovali. Tím simulovali objekt, který se k hadovi přibližuje, nebo vzdaluje.

Čtěte také

Malí aligátoři se dokážou vzdálit od matky víc než kajmani. Jako dospělí mají méně nepřátel

„Mělo to připomínat velkého živočicha,“ popisuje záměry autorů studie zoolog a odborník na ochranu přírody Vojtěch Kotecký.

Vědec doplňuje, že varování chřestýšů původně nesouviselo s člověkem coby nepřítelem. Toho mohli chřestýši poprvé potkat až někdy před 13 tisíci lety. Miliony let předtím to bylo jinak.

„Potkávali velkou faunu – stáda bizonů nebo jiných velkých savců, kteří mezitím vymřeli,“ dodává zoolog. 

Když má chřestýš strach

Běžná zvuková frekvence chřestýše je kolem 40 Hz, vyšší, varovnější signál má 60 až 100 Hz. Čím blíž je k němu potenciální nebezpečí, tím je hlasitější.

Akustický výkon hada je podle vědců hlavně signálem strachu. Chřestýš se tak chová třeba v obavě z toho, aby ho jiná zvířata nezašlápla.

„Když se přežene stádo velkých kopytníků přes chřestýšova záda, radost by z toho neměl,“ poznamenává Václav Gvoždík. Dokonce i chřestýšův jedový aparát označuje za nástroj sebeobrany.

Ulovená myš

Na svou kořist chřestýši obvykle nechřestí. Zato ji dokážou ulovit i v noci. „Mají výborné termoreceptory na čenichu,“ říká Gvoždík.

Čtěte také

Australská punková želva a další ohrožení plazi často žijí v zalidněných oblastech

Když kolem hada proběhne myš o teplotě vyšší, než jakou má okolní prostředí, had ji díky této schopnosti dokáže odhalit i za tmy, v noci.

Díky termoreceptorům si také chřestýši včas povšimnou, zda se kolem nich něco neděje. A můžou se rozhodnout, zda bude součástí jejich reakce i zmíněný akustický signál.

Poslechněte si celou Laboratoř o strachu chřestýšů, klouzavém letu gekonů a pestrobarevné ještěrce z And. Debatují herpetolog Václav Gvoždík, zoolog a odborník na otázky životního prostředí Vojtěch Kotecký a herečka Kamila Špráchalová.

Připravila Martina Mašková.