Cukrařina jako srdeční záležitost. Mladé Východočešky z Nové Paky sbírají nejlepší světová ocenění

Ve studiu jsou se mnou oceněné cukrářky Šarlota Balogová a Martina Bártová, spolu s jejich mistrovou, tedy učitelkou odborného výcviku Eliškou Hebkou. Vítejte u nás, dobré ráno.

Co pro vás medaile znamenají, Šarloto?
Šarlota Balogová: Pro mě to znamená hodně. Že jsem něco takového dokázala, je to velký posun v mém životě.

Čtěte také

Studuje střední školu v Nové Pace, ale už o ní ví celý cukrářský svět. Talentovaná Šárka Balogová

A Martina?
Martina Bártová: Já obrovsky moc děkuji paní mistrové, že mi vůbec umožnila se na tuto soutěž podívat a zúčastnit se jí.

Musíme ještě doplnit, že kromě vás, získala také medaili stříbrnou i Aneta Růžková, kterou tímto zdravíme a gratulujeme. Byl to váš sen, stát se cukrářkami? Nebo jak k tomu přišlo?
Šarlota Balogová: Byl to můj sen od dětství a celkově se tomu věnuji od nějakých devíti let. A moc mě to baví.
Martina Bártová: Já jsem do poslední chvíle nevěděla, kam půjdu. A tehdejší náš pan soused mi řekl o této škole a myslím si, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla.

Jsem už v soutěžním důchodu. Ale pro mě je největší úspěch, když k tak krásným výsledkům dotáhnu své studenty.
Eliška Hebká, mistrová Střední školy gastronomie a služeb Nová Paka

Vaše škola získává světová ocenění pravidelně. Je to tedy trošku jako závazek, že prostě medaile domů přivézt musíte?
Martina Bártová: Upřímně řečeno, nedoufala jsem, že bych medaili získala. Když jsme tam přijely a viděla jsem všechny exponáty, tak jsem si říkala, že budu ráda za nějaký diplom. A to, jak jsem nakonec dopadla, mě velice těší.

Paní učitelko, bylo to očekávané vítězství? Doufali jste?
Eliška Hebká: Pro mě je vítězství už jen to, když jsou exponáty hotové. Protože někdy je to opravdu náročné. Takže to je první vítězství, když holky dodělají exponáty. A druhé vítězství potom je, když je v pořádku dovezeme a jsme schopni je vystavit. A to třetí, ty medaile, to už je taková třešnička na dortu.

Čtěte také

Tři zlaté medaile přivezly novopacké cukrářky ze světové olympiády v německém Stuttgartu

Vy jste světové klání vyhrála několikrát. Jistě to s dívkami stále prožíváte, nemáte chuť se také zapojit a soutěžit?
Eliška Hebká: Prožívám to opravdu hodně. Vzhledem k tomu, že jsem si to docela často zažila, tak je umělecká cukrařina pro mě obrovskou srdcovkou. A já vždy říkám s oblibou, že jsem v takovém soutěžním důchodu. Ale myslím si, že to dlouho trvat nebude a že se znovu vyhecuji, abych soutěžila dál. Ale pro mě je největší úspěch, když k takovým výsledkům dotáhnu své studenty.

Pojďme si představit vaše vítězná díla. Zasněná Afrika, tak se jmenuje, Šarloto, váš výtvor, který získal zlatou medaili.
Šarlota Balogová: Konzultovala jsem to s paní mistrovou a říkala jsem jí, že mám ráda tropická zvířata. Vybrala jsem si žirafu a paní mistrová mi poradila, abych to pojala v umělecké cukrařině, třeba i v netradiční barvě. Nakonec je tedy v tyrkysově-modré.

Čtěte také

V 9 letech se rozhodla stát cukrářkou. Držitelka zlata ze světové olympiády poradí s dortem i vám

Dočetla jsem se, že 175 hodin trvalo, než se žirafa zrodila. A Martina Bártová, bronzový exponát Zrození ohněm, neskutečných 374 hodin čistého času.
Martina Bártová: Ano, je to tak. Bylo to hodně náročné, jednou jsme dokonce s paní mistrovou pracovaly 16 hodin, byly jsme ve škole do 10 hodin do večera. Můj exponát je na kovové konstrukci a vše jsem udělala z modelovací čokoládové hmoty.

A kde jsou díla teď? Nebo už jsou snědená?
Eliška Hebká: To určitě ne. Vzhledem k tomu, že součástí exponátů jsou kovové konstrukce, tak vytvořená díla určitě nejsou určena k jídlu. Jsou sice vytvořena z jedlých hmot, ale už jen představa, že by někdo snědl něco, na čem jste 300 hodin pracovala, tak to by byla opravdu velká škoda. Exponáty jsou momentálně ve škole a budou vystavovány a uchovávány pod sklem.

Čtěte také

„Nejdůležitější je trpělivost.“ Aneta, Bára a Eliška přivezly domů tři zlata z cukrářské olympiády

Jaký je váš nejoblíbenější zákusek?
Šarlota Balogová: Asi větrník.
Martina Bártová: Můj asi taky.
Eliška Hebká: Tak to jste mě zaskočila. Sladké mám ráda, ale je mi jedno, co to bude, hlavně když v tom bude slaný karamel.

Střední škola gastronomie a služeb v Nové Pace má už dohromady 9 zlatých, 6 stříbrných a 7 bronzových medailí. Patřilo klání v Lucembursku k těm nejprestižnějším?
Eliška Hebká: Za nejprestižnější je brána gastronomické olympiáda v Německu, ale po této nejnovější zkušenosti mám pocit, že tady v Lucembursku byla porota mnohem přísnější než na olympiádě.

Čtěte také

Perníkové ptačí budky a hudební nástroje. Nová Paka přivítala jaro vůní a Kouzlením z perníku

Jaké je nejdůležitější kritérium, když vybíráte studenta do soutěže?
Eliška Hebká: Vášeň pro řemeslo a trpělivost. Častokrát to říkám. Může být ten student sebešikovnější, ale jakmile nevydrží tři měsíce v kuse modelovat, tak to nejde. Nemůžu si vybrat někoho, kdo mi v půlce práce řekne, že ho to už nebaví.

A myslíte si, že zákazníci potom ocení takový vrcholný kumšt v praxi?
Eliška Hebká: Umělecká cukrařina zahrnuje například i dekoraci na dort. Není to jen o uměleckém exponátu, ale pokud někdo bude chtít specifický, zajímavý dort na nějakou velkou oslavu či svatbu, tak to všechno se zahrnuje do umělecké cukrařiny. Takže každý cukrář musí mít základy, musí pracovat s chutěmi, ale to vizuálno je něco navíc.

Skvělé cukrářky, Šarlota Balogová, Martina Bártová a Eliška Hebká ze Střední školy gastronomie a služeb v Nové Pace, byly dnes našimi hosty. Děkujeme moc za rozhovor.