Dagmar Ruščáková: Na bruslích

16. leden 2022

Sviš, svuš, křup, křup odrážejí se brusle od ledu. Je určitě patnáct stupňů pod nulou, naoranžovělé slunce visí nízko nad obzorem, kolem je ticho a tajemno. Jsme daleko od pobřeží, od veselého pokřiku bruslařů a hučení agregátu, díky kterému si vymrzlí lidé mohou na ledu koupit na zahřátí čaj a čerstvé vafle. 

Čtěte také

Krátký den nad pobřežními částmi Oslofjordu pomalu končí, přestože ještě nejsou ani tři hodiny odpoledne. Kolem nás je jen ticho a mráz. Led není úplně hladký, občas jím vedou zamrzlé praskliny. U břehů je to horší - pás nažloutlého polámaného ledu dokazuje, že příliv a odliv se nějakým mrazem zastavit nedají. Už zamrzlá jezera mají své kouzlo, což teprve norský fjord!

Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když mi můj muž oznámil: „Na Vřešťovském rybníku je pevný led - co kdybych vzal děti bruslit?“ Patrick s Kačenkou zajásali a okamžitě vzali dědu za slovo. V Praze občas chodí na kluziště, ale rybník? To je něco úplně jiného, to je skoro… dobrodružství! Je to ohromný prostor, na který obvykle koukají jen ze silnice.

Proti nacpaným kluzištím je tu vždy jen pár lidí a považte, pod ledem jsou určitě doopravdové ryby! Navíc děda skvěle bruslí, takže pomůže a pak… stačí chvilku počkat a určitě budou jezdit jako on.

Čtěte také

Jo, pro dobrodružství mám pochopení - i pro romantiku. Těch pár let života mezi fjordem a horskými jezery, a ještě se psy po boku, mi splnilo hned několik snů, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Jako například přechod přes zamrzlé moře.

Ovšem když tehdy oba naši synové místo nočního venčení vyrazili se psy přes zamrzlý fjord k blízkému ostrovu, aniž by pochopitelně někomu něco řekli, vypěnila jsem. Dokážu pochopit touhu po zážitcích, ale tohle byl čirý hazard! Snažili se tvářit kajícně, ale neoklamali mě. Až na moje láteření dopadlo z jejich pohledu všechno naprosto skvěle - bylo to dobrodružství, na jaké se nezapomíná!

Spustit audio

Související