Dagmar Ruščáková: Na chmel!
Bývala to jedna z povinností na středních školách, proti které se opravdu málokdo bouřil - chmelové brigády. U nás na gymnáziu jsme jezdívali pomáhat při třech různých činnostech: na jaře se nejdřív jezdily drátkovat chmelnice, později chmel zavádět - tedy pomáhat rostlinkám, aby se těch drátů chytly.
Jarní brigády uměly být dost drsné, hlavně kvůli počasí. Buď jsme mrzli, nebo nás spalovalo ostré květové slunce. Přesto byla většina z nás přesvědčená, že to stojí za to. Byla legrace, ne?
Co jsme ovšem milovali, byl letní chmel. Vůbec, když jsme ještě patřili do kategorie mláďat, která nesměla na kombajn a musela si česat své věrtele ručně. Kluci nad osmnáct, kteří mohli jezdit na valníku a strhávat štoky s chmelem na zem, dělali ramena na česající dívky a dlužno říct, že se jim to i dařívalo.
A nám, tedy těm dívkám, zase jely při trhání chmelových šištic pusy prakticky nepřetržitě. Kolik se toho za jednu směnu probralo! A těch chmelových lásek, které vznikaly a zanikaly a nechávaly po sobě sladkobolno.
Spali jsme v ratejnách, kluci v jedné a holky v druhé. Umývali jsme se u venkovních koryt se studenou vodou, sprchy bývaly přístupné jen večer. Jídlo zajišťovali zemědělci, kteří nás zaměstnávali - vedly omáčky s masem a těstovinami. Ach, plný ešus kolínek! Chutné to vždy nebylo, ale bývalo toho dost, což v šestnácti také platí.
Hlídali nás naši profesoři a já se jím z odstupu desetiletí uctivě klaním. Dokázat, aby přínos akce nezastínily průšvihy, to musel být výkon!
Náš angličtinář měl ve zvyku po večerech nakukovat v nepravidelných intervalech do obou ratejen - obvykle s průpovídkou: „Čert nikdy nespí! Ale já taky nespím…"
Jednou byl mezi námi chlapec, který hrál na klavír. Aby nevyšel během brigády z kondice, mohl hrát v místním kostelíku na varhany. Řeknu vám, když jste unavení, spálení od sluníčka, trošku zamilovaní a večer v kostele posloucháte Čajkovského koncert B mol … taky na to nezapomenete.
Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Dedeník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
