Dagmar Ruščáková: Pustina
Sedím za volantem a snažím se najít nějaký způsob, jak udržet pozornost - proboha, vždyť řídím! Jenže tohle jsou pro mě naprosto nezvyklé podmínky. Jedu totiž po náhorní rovině severního Wyomingu - co jsem vyjela z městečka Rock Springs na sever, rozprostírá se kolem jen nekonečná pláň porostlá miliony pichlavých keříků.
Silný motor vypůjčené terénní Toyoty si přede ve stále stejném rytmu, auto daleko přede mnou, stejně jako to daleko za mnou, mají nejspíš tempomat nastavený na stejnou rychlost jako já, protože si už skoro 40 minut držíme stálý rozestup.
Mírná zatáčka přijde tak každé 3-4 míle, nejbližší odbočku hlásí navigace za 48 mil. Kolem není nic, co by upoutalo moji pozornost. Můj muž, který řídil přes předcházející pohoří, pospává na sedadle spolujezdce, a já se snažím najít něco, cokoliv, co by rozbilo uspávající nudu pouhého držení volantu.
Po deseti dnech strávených projížděním severoamerických pouští, těch obrovských pustin takřka bez lidského osídlení, si víc než kdy dřív uvědomuju, jak je Evropa neobyčejný kontinent. Tady, na legendárním divokém Západě, sice co chvíli ztrácím dech nad neobyčejnými přírodními zázraky, ale jen málokdy narazím na místo, na kterém by bylo milo žít.
Víte, musela jsem projet pořádný kus světa, aby mi došlo, jakou vzácností je bezpečná, lidem přátelská krajina. Vlastně jsem došla k názoru, že už jen fakt, že se člověk narodí v Evropě, zejména pak v její střední části, lze považovat za výsadu.
Dagmar Ruščáková, novinářka a publicistka, šéfredaktorka internetového deníku o zvířatech a lidech Dedeník a externí spolupracovník Českého rozhlasu Hradec Králové.
Související
-
Dagmar Ruščáková: Vtištění
„Tak tohle je naše Gracie," řekl mi hrdě jeden známý, když mi představoval mladou fenku německého ovčáka. Psice zaslechla své jméno a otočila k pánečkovi hlavu.
-
Dagmar Ruščáková: Chvála nepravidelnosti
Pokaždé, když se chystám sekat trávu na naší zahradě, stojím před geometrickou úlohou, která má n řešení, přičemž ono n se mi ještě nepodařilo beze zbytku definovat.
-
Dagmar Ruščáková: Přirozený design
Mám opravdu ráda kávu z našeho kávovaru. Ale jedno mi leze na nervy - mytí nádoby na mléko! Víte proč? Protože je úzká a hranatá. A zkoušeli jste někdy mýt takovou nádobu?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
