Dagmar Ruščáková: Veverky
Přijíždím na své oblíbené parkovací místo u lesa. Vypínám motor a pozorně se rozhlížím - pokud máte v autě dvě nadšené vlčky a krajina je plná zvěře, naučíte se takové věci nepodceňovat. A ejhle, po kmeni velkého buku, stojícího hned před autem, běží hlavou dolů veverka!
Čtěte také
Radostně se usměju, protože za první veverkou následuje druhá, třetí a čtvrtá! Čtyři čokoládově hnědá mláďata sviští po širokém kmeni nahoru a dolů ve víru veselé hry. Vzápětí se rozeběhnou mezi stromy. Fenky vzadu v autě kňučí - honění veverek je nejspíš geneticky zakódovaná psí vášeň. Veverčata se nakonec s mojí pomocí rozmístí po okolních stromech, takže já a psi můžeme vyrazit na vycházku.
Mám velkou radost, že i naše původně hlavně jehličnaté lesy ožívají veverkami - zatím jich tu moc nebylo. To když jsme žili v Norsku a v Anglii, bylo v místních lesích prakticky převeverkováno. Byly to ty šedé, větší než naše a drzé byly… inu, jako lázeňské veverky!
Svým tehdejším psům jsem dávala na obojky maličké rolničky, aby ty potvůrky nepřekvapili a neublížili jim. Nemusela jsem se bát, veverky si snadno poradily i s rychlými vlčáky.
Čtěte také
Což mi připomnělo jednu neslavnou historku. Stalo se to v Norsku při vycházce na ostrově Kalvoya. Psy jsme měli na flexivodítkách, kolem byl mírumilovný dav nedělního dopoledne. Najednou Kazan uviděl veverku a vyrazil za ní. Překvapil mě natolik, že jsem vodítko nestihla zaklapnout, takže k rozběhu využil celých osm metrů jeho délky.
Dál už to vypadalo jako v kresleném filmu, protože vodítko jsem nepustila. Ač nejsem bytost éterická, stejně jsem doslova vylétla a teprve po několika metrech oddalovaného pádu jsem skončila na zemi - špinavá, odřená a nadávající. To už byl u mě zpátky Kazan. Starostlivě ke mně sklonil svoji ušlechtilou hlavu, tak podobnou populárnímu komisaři Rexovi, a pravil: „Nic si z toho nedělej, já ji taky nechytil!"
Související
-
Dagmar Ruščáková: O městu a psech
„Koukej, další pes! A velikej!“ Při mé návštěvě New Yorku mě nepřestávalo udivovat množství psů na ulicích. A byli to nejen malí městští pejsci, ale i velcí hafani ...
-
Dagmar Ruščáková: Neviditelná motivace
Dívali jste se někdy na psa, svobodně běhajícího po louce nebo v lese? Obvykle nezvedne čumák od země a absolutně soustředěný se pohybuje po velmi podivných drahách.
-
Dagmar Ruščáková: O něze
Z pod mých nohou se ozývá mlaskavé cvakání, mručení a občas vytryskne vlčí zpěv. Nemusím se ani dívat, abych věděla, že na moje psy přišla něžná chvilka. Kazan s vá...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
