Daniel Kroupa: Převod moci v demokracii nezpůsobuje zemětřesení (obvykle)
Sotva opadlo vzrušení z výsledku druhého kola prezidentských voleb, soustřeďuje se pozornost veřejnosti na nástup nově zvoleného prezidenta do úřadu. Na inaugurační slavnosti za přítomnosti členů Poslanecké sněmovny, Senátu a dalších hostů složí Petr Pavel Ústavou předepsaný slib.
Ten zní: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
Čtěte také
Teprve v tom okamžiku se právoplatně stane prezidentem. Prezidentská standarta znovu zavlaje nad Pražským hradem, ozvou se dělové salvy a účastníci slavnosti se půjdou najíst chlebíčků.
V demokratických zemích bývá instalace nejvyššího představitele do funkce spojena se slavnostními akty především proto, že se jedná o důležitý symbol jednoty politického národa. Jinak jde o úřední záležitost, která se jen pramálo dotýká běžného života občanů. Avšak nebývalo tomu tak vždycky. A není tomu tak dodnes v autoritářských a totalitních režimech.
Úskalí přímé volby
V dobách, kdy panovník disponoval téměř absolutní mocí, se jednalo o událost, při níž se společenský řád otřásal v základech. Biskup Řehoř z Toursu ze 6. století ve své Kronice franckých králů popisuje hrůzy, které provázely období mezi smrtí starého panovníka a nástupem nového.
Čtěte také
V našem středověku se problém s nástupnictvím vladařů nejprve řešil stařešinským právem (seniorátem) vzešlým z kmenové tradice, až posléze Přemysl Otakar I. zavedl primogenituru, aby mohl předat vládu svému synovi Václavovi I., který byl pak korunován českým králem.
Problém s nástupnictvím opět nastal po zavraždění Václava III. v Olomouci. Čeští pánové však nalezli řešení díky Zlaté bule sicilské, která akt zvolení nového krále svěřovala všem Čechům, tedy jim. Moc, kterou si tím přisvojili, museli později krotit Lucemburkové.
Potíže s nástupnictvím musel také řešit Sovětský svaz po smrti Stalinově a bez krve se to neobešlo. Příkladem dědičné posloupnosti v totalitním státě je Severní Korea, kde prostě vládnou Kimové. V takových režimech bývá vůdce obestřen takřka náboženským kultem, a čím je tento kult větší, tím silnější je koncentrace moci v jeho rukou.
Čtěte také
I ti nejbližší musí udržovat odstup a ten, kdo se jej pokouší překonat, se stává podezřelým ze snahy uchopit vládu. Obvykle zmizí neznámo kam. Pak je ovšem nesnadné zajistit poklidný převod moci, opustí-li onen vládce tento svět. Bude jistě zajímavé sledovat, co se bude dít, až něco takového potká Si Ťin-pchinga v Číně nebo Vladimira Putina v Rusku.
Pravidlo, že v demokratických zemích při předávání nejvyšší funkce k žádným dramatickým událostem nedochází, se v posledních letech pokusil narušit bývalý prezident Donald Trump, který neuznal svou volební porážku a poštval dav svých příznivců, aby zabránili jednání Kongresu, které mělo výsledky voleb stvrdit.
Podobně se zachoval Jair Bolsonaro v loňském roce v Brazílii. V obou případech byl volební výsledek těsný a bylo snadné jej zpochybňovat. To je zkrátka úskalí přímé volby.
Přesvědčivé vítězství Petra Pavla v prezidentském klání takové jednání jeho protivníkovi naštěstí neumožnilo. Jakmile tedy proběhne inaugurace, budeme se moci věnovat v klidu svým každodenním starostem.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
