Daniel Kroupa: Proč nevybledly vzpomínky na osmašedesátý
Ani po 55 letech nevybledly vzpomínky na 21. srpen 1968, kdy sovětské Rusko přepadlo v noci naši republiku. Cílem tohoto válečného zločinu bylo obnovení neostalinského způsobu vládnutí, který byl narušen reformami československých komunistů, zavádějících za široké podpory veřejnosti do socialismu demokratické a tržní prvky.
Podle sovětského vedení v čele s Leonidem Brežněvem se jednalo o ohrožení socialismu jako takového, a proto bylo povinností proti němu zakročit. Pokus o demokratický socialismus byl násilím ukončen a přetrvával už jenom v myslích reformních komunistů jako nenaplněná historická možnost světodějného významu.
Čtěte také
Patřil k nim i nedávno zesnulý Milan Kundera, který se později stal slavným spisovatelem. Události roku osmašedesátého tehdy reflektoval v eseji Český úděl, v níž svoji představu charakterizoval jako „socialismus bez všemoci tajné policie, se svobodou psaného i mluveného slova, s veřejným míněním, jež je slyšeno, a s politikou, jež se o ně opírá, s moderní kulturou svobodně se rozvíjející a s lidmi, kteří ztratili strach“.
Dodal, že to byl pokus, „jímž Češi a Slováci poprvé od konce středověku stanuli opět ve středu světových dějin“.
Václav Havel ve své ironické odpovědi nazval Kunderovu esej „iluzionistickou konstrukcí“. Napsal: „Prý náš experiment mířil do tak daleké budoucnosti, že jsme museli zůstat nepochopeni. Jak voňavý balzám na naše rány! A jak nabubřelá iluze zároveň?“
Velkolepý týden národní jednoty
Polemika, kterou spolu vedli dva nejvýznamnější spisovatelé naší doby, kteří se pak měli v nelásce až do konce svých dnů, se týkala postoje, jaký máme zaujmout k režimu nastolenému okupační mocí. Kundera se domníval, že se daří uchovávat některé výdobytky osmašedesátého a je třeba v tom s rozvahou stávající vládu podporovat, Havel, že ztrácíme i to málo, čeho jsme dosáhli, a je třeba to hájit i riskantními činy.
Čtěte také
Pozadím sporu byl ale přece jenom vztah k demokratickému socialismu jako ideálu či jako k iluzi. Otázkou zůstalo, zda je možný demokratický socialismus s tržními prvky a zda by obstál v dějinné zkoušce, kdyby mu to bylo umožněno. Někteří lidé se dodnes domnívají, že jsme se po sametové revoluci k němu měli vrátit.
Jiní, k nimž se počítám i já, mají za to, že socialismus, demokracie a trh jsou věci, které nejdou dohromady. Kdyby československý experiment v osmašedesátém nezastavili Rusové, museli by ho nedemokratickými prostředky zastavit sami reformátoři, protože jinak by demokracie a trh nad socialismem zvítězily. V tom, že byl socialismus ohrožen, měl Brežněv pravdu.
Někdo by mohl namítnout, že právě proto, že byl tento pokus ukončen, se to již nikdy nedozvíme. Jistěže nemůžeme vycházet z žádného coby kdyby, ale snaha o reformy v duchu pražského jara v některých socialistických zemích později proběhla. Čína se z československého příkladu inspirovala tržními prvky, ale bez demokracie. Sovětský svaz zkusil obojí v glasnosti a perestrojce a dopadlo to pro něj špatně. Ideál vyhasl a vyblednul.
Tím, co však z osmašedesátého nevybledlo ve vzpomínkách pamětníků, je ale něco jiného, v čem se Kundera i Havel shodovali. Byl to ten velkolepý týden národní jednoty, který následoval po invazi. Kdybychom ho občas dokázali zopakovat bez ní, dařilo by se nám dnes lépe i bez otřepaných ideálů.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
