David Klimeš: Zvýšení koncesionářských poplatků je nezbytné
Tak dlouho vládní politici vylučovali navyšování televizních a rozhlasových poplatků, až je z toho pravý opak. Ale je to tak dobře, protože vyhladovět média veřejné služby by společnosti rozhodně neprospělo.
Čtěte také
Možná si ještě někdo vzpomene na prohlášení ministra kultury Martina Baxy z roku 2022: „Koncesionářské poplatky naše vládní koalice zvyšovat nechce. Myslím, že jsou k tomu správné důvody.“ Nebo: „Televizní poplatky nezvýšíme, byla by to špatná zpráva pro občany.“ Jenže rok se sešel s rokem a ten samý ministr a ta samá vláda navrhují po patnáctileté stagnaci růst obou poplatků.
Ministrovi nic nevyčítejme. Je vždy lepší pochopit svou mýlku, než na ní umanutě trvat. Naopak je třeba ministra pochválit, že byl schopen vyjednat kompromis, který má šanci na schválení parlamentem tak, aby začal platit od roku 2025.
Kompromis kompromisů
Navýšení není nijak radikální. Pokud by televizní poplatek 135 korun z roku 2008 měl být v dnešních cenách, tak je to hodně přes dvě stovky. Výsledná shoda je však na 160 korunách, tím se nedožene ani inflace.
Čtěte také
Podobné je to s rozhlasovým poplatkem, který má stoupnout na 55 korun. Co možná pro obě média veřejné služby bude zásadnější zdroj nových příjmů, to je rozšíření okruhu plátců. Pokud máte doma mobil, tablet, stolní počítač, nově spadnete mezi plátce, i když nemáte televizi. A je to tak správně, protože doba pokročila a místo televizních krabic pevně zasazených do sektorového nábytku v obýváku si při sledování často přenášíme počítač po celém bytě.
Některé věci v návrhu ještě asi doznají změn. Sporné budou platby podniků, které by podle počtu zaměstnanců měly odvádět částky od nuly do několika tisíc korun poplatku.
Celkově jde ale o slušný kompromis, který má šanci na úspěch, protože sice nikoho zcela neuspokojí, ale mnohé také může odradit od okamžitého odmítnutí.
Co je dnes veřejná služba?
Navýšením poplatků by se ale debata o médiích veřejné služby, kam vedle České televize a Českého rozhlasu nezapomínejme řadit i Českou tiskovou kancelář, neměla uzavřít. Jeden z největších bolů české mediální diskuze je absence konkrétní debaty, co vlastně ta veřejná služba je.
Čtěte také
Máme celkem jasnou představu, co mohla být v minulosti, ale co je v roce 2023 a jak konkrétně vykládat povinnosti dle zákonů o České televizi či Českém rozhlase, to tak úplně nevíme.
René Zavoral v Českém rozhlasu a nově Jan Souček v České televizi sice mají na vizitce, že jsou generální ředitelé, ale ve skutečnosti by měli být v nadcházejícím období především moderátoři. A to celospolečenské debaty, co je veřejná služba v digitálním věku.
V České televizi to znamená nejen tradiční diskuze, jak má vypadat zpravodajství, zda je nutné produkovat tolik kriminálek či kolik má tancování nebo pečení pod logem ČT. Přidávají se k tomu i diskuze nové, a to jak má médium veřejné služby uspět v digitálním světě, kde již nesoutěží s pár televizními kanály, ale s nepřeberným množstvím videoobsahu. V případě rozhlasu tu samou těžkou výzvu představuje třeba radikální nástup podcastů.
Kdo má na tyto výzvy jednoduchou odpověď, tak ta je velmi pravděpodobně špatná. Česká televize i Český rozhlas se musí umně snažit balancovat na hraně mezi seriózním obsahem a alespoň nějakou popularitou. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale jako celek jsou média veřejné služby v Česku stále velmi kvalitní. Je proto dobře, že zvýšením koncesionářských poplatků si koupíme nějaký čas, abychom tuto debatu o veřejné službě dotáhli do konce. Bez navýšení bychom se jistě také nakonec dobrali nějakého celospolečenského konsenzu, ale k čemu by nám to bylo nad dvěma mrtvolami.
Autor je publicista a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
