Do ticha, do snu, do konce – současná severská dramatika

Na přípravě pořadu vedle autorky pořadu Karolíny Stehlíkové dále spolupracovali dramaturgyně Renata Venclová a režisérka Markéta Jahodová. Součástí medailónu jsou také ukázky z her představovaných autorů a rozhovory s režiséry, dramaturgy či překladateli, kteří se s tvorbou dramatiků prakticky potýkali.

Do názvu pořadu pronikly části titulů tří generačních souputníků – Larse Noréna, Jona Fosseho a Astrid Saalbachové. Všichni tři se narodili kolem poloviny minulého století a jsou už dávno etablovanými dramatiky. Lars Norén je považován za nejvýznamnějšího švédského dramatika po Augustu Strindbergovi. Jon Fosse je pak častován přídomkem „nový Ibsen“. Média i odborná veřejnost se pomocí těchto srovnání snaží v obou případech pojmenovat především roli, jakou dílo obou dramatiků hraje nejen v kontextu národním, ale i v kontextu světovém. Astrid Saalbachovou, která je z této trojice nejméně známá, zajímají podobně jako Noréna především drásavá témata, jež přináší dnešní zrychlená a globalizovaná doba.

Na skandinávských scénách se pochopitelně můžeme setkat i s mladšími kolegy výše jmenovaných autorů. V pořadu Do ticha, do snu, do konce se proto posluchači seznámí i s díly dnešních čtyřicátníků nebo – v případě Christiana Lollikeho – s tvorbou dramatika, jemuž se čtyřicítka teprve blíží. V devíti dílech se tak představí po třech autorech ze Švédska, Norska a Dánska. Kritérium výběru ovlivnila skutečnost, zda je autor známý také u nás, jestli byla některá z jeho her přeložená do češtiny případně u nás uvedená v divadle nebo v rozhlase. Až na dílo švédského dramatika Mattiase Anderssona budou proto blíže představeni autoři, s nimiž už český divák má určitou zkušenost. Rozhlasové inscenace Zpátky na luční vrch a Najednou norského autora Pera Schreinera o mužích, které zvláštní náhody postaví mimo prostor a čas, vznikly na Vltavě v roce 2010, respektive 2012. Černou komedii Řemeslníci Dánky Line Knutzonové znají zase diváci Švandova divadla na Smíchově, kde je tato hra o partě nezvedených pracantů v současné době na repertoáru.

V souvislosti s 90. lety minulého století můžeme v Dánsku a Norsku mluvit přímo o boomu nové dramatiky. V Norsku tento fenomén souvisí především s dílnou současného dramatu, kterou jedno desetiletí (mezi lety 1986 a 1996) vedl umělecký šéf Národní scény v Bergenu Tom Remlov. Dá se říct, že spolu se svými spolupracovníky Remlov doslova vydupal ze země ikony současné norské dramatiky Jona Fosseho a Cecilii Løveidovou. Dánský rozkvět souvisí především s nástupem nezávislých malých scén, které se na nové drama cíleně zaměřily a své dramatiky si vychovávaly přímo v provozu. Švédská situace se od dánské a norské poněkud liší. Tato země si na rozdíl od svých sousedů udržuje divadelní kontinuitu už od konce 18. století, kdy bylo za vlády divadla milovného krále Gustava III založeno Královské dramatické divadlo (Kungliga dramatiska teater). Od dob Strindbergových pak tato země bez větších bolestí rodí dramatiky evropského formátu. Z těch nejzajímavějších představíme v našem pořadu Pera Olova Enquista a už zmíněného Larse Noréna.

Závěrečný díl série se zastaví u současného trendu divadelních adaptací scénářů severských filmů. Zde se mimo jiné dotkneme i fenoménu Ingmar Bergman. Texty tohoto filmového a divadelního režiséra jsou pro divadlo adaptovány vůbec nejčastěji.

Přehled jednotlivých dílů:Per Olov Enquist (1/10), Lars Norén (2/10), Mattias Andersson (3/10), Jon Fosse (4/10), Cecilie Løveidová (5/10), Per Schreiner (6/10), Astrid Saalbachová (7/10), Line Knutzonová (8/10), Christian Lollike (9/10), Skandinávské filmy v českých divadlech (10/10).