Domažlická dudácká muzika uchvátila děti v městě Elvise Presleyho
Asi to nebude ten nejdůležitější poznatek v jejich životě, ale žáčci ze základní školy v americkém Memphisu už vědí, co je to vozembouch nebo fanfrnoch. A někteří si na ně dokonce zahráli. Festival Májový Memphis je letos tematicky věnovaný Česku a kromě českých podniků, architektury, historie nebo kuchyně se u Mississippi představuje také česká hudba. Pozvánku do tamních škol například dostala Domažlická dudácká muzika.
Tady na předměstí Memphisu opravdu „žádnej neví, co jsou Domažlice“, ale u žáků zdejší základní školy to jen posiluje radost z exotického zážitku.
Skotským Edinburghem znějí už padesát let české dudy
Skotský Edinburgh je hlavní město whisky, mužů v sukních a dudáků. Dudy jsou zkrátka jedním ze symbolů Skotska. Hrají ve vojenských kapelách i po hospodách. Téměř s jistotou můžeme říct, že na české dudy hraje jen jeden jediný skotský dudák. Jmenuje se James Mc Donnald Reid a zanotovat na ně umí i českou klasiku.
„Hrajeme písničky z Chodska v podání dudácké hudby, kterou jsme sem přivezli ve složení dudy, dva klarinety, housle a basa. A představíme i pro Ameriku určitě hodně zvláštní hudební nástroje jako je vozembouch nebo famfrnoch,“ vysvětluje za dudáky z Domažlic frontman kapely Kamil Jindřich.
Právě on mezi písničkami nejčastěji oslovuje plnou tělocvičnu na zemi sedících malých Memphisanů a popisuje jim třeba to, jaký je rozdíl mezi dudami ze Skotska a těmi, na které na pódiu hraje Josef Kuneš.
„Do skotských dud se fouká ústy, zatímco my dudáci z Čech máme čerpací měch,“ přibližuje hlavní rozdíl zkušený dudák.
Domažlická exotika
Dívka jménem Miracle chodské dudáky chválí. Jejich muzika se jí líbí, nic podobného ještě nikdy neslyšela. Hned vedle ní sedí Jennifer a také jí zní prý česká lidová hudba krásně a starodávně.
Je pozoruhodné, jak se děti nechávají českými muzikanty okamžitě strhnout a nenuceně začínají tleskat do rytmu. A přímo fenomenální úspěch má u publika fanfrnoch.
Pak následuje vozembouch, který je jižanským duším evidentně úplně nejbližší ze všech chodských nástrojů.
Elvis Presley zemřel před 40 lety, v Gracelandu si ho připomínají desetitisíce lidí
Elvis Presley je legenda, na kterou fanoušci nezapomínají. I dnes, čtyřicet let po jeho smrti, žije jeho odkaz dál. Elvisův domov v Gracelandu je po Bílém domě druhou nejznámější budovou Ameriky. Ročně ho navštíví víc než půl miliónu lidí. A zájem přetrvává i o Elvisovy hudební nahrávky.
Na výzvu muzikantů, zda si chce někdo zkusit na něj zahrát, se za hlasitého povykování hlásí celá tělocvična. A koncert chodské hudby se rázem mění v manifestaci. Nakonec žáci uznávají, že zahrát si zaslouží nejstarší členka učitelského sboru.
„Bylo to báječné! Úplně mě to zaneslo zpátky do Československa. Miluju tuhle hudbu, je to fakt zábava. Dívejte, jak si to užívají ty děti. A hrát na vozembouch bylo jednoduché!“ říká po svém bleskovém vystoupení učitelka Virginia Hopkinsová.
Memphis dudáky miluje
„Vyhráli jsme tohle představení v loterii. Zájem mělo hodně škol v oblasti a nás komise festivalu vybrala jako jednu ze sedmi, kde dudáci zahrají,“ pochvaluje si návštěvu českých muzikantů ve městě Elvise Presleyho ředitelka školy Angela Askewová.
„Jsme nadšení, protože rádi poznáváme cizí země. A když pro letošek Memphis zvolil Česko, přišlo nám to vzrušující. Tím spíš, že k nám přišli muzikanti a předvedli české tradice z první ruky. Je hezké číst o tom v knížkách nebo se podívat na video, ale tohle je reálný život!“
Jenom je štěstí, že některé pasáže chodských písní americkým dětem nikdo netlumočí.
