Dostát ideálu čestného člověka. Osudy přední české japanoložky Vlasty Winkelhöferové

11. listopad 2022

Byla spoluautorkou prvních českých dějin japonské kultury, dějin moderní japonské literatury a řady dalších odborných knih. Prostřednictvím svých překladů představila českým čtenářům moderní i klasickou japonskou literaturu. Poslechněte si rozhlasové vzpomínky Vlasty Winkelhöferové.

Připravila: Ivana Myšková
Technická spolupráce: Petr Janečka
Natočeno: v roce 2016

Japanoložka Vlasta Winkelhöferová (1932–2022) byla vůbec první překladatelkou výrazného moderního japonského spisovatele Kóbó Abeho a řady dalších japonských autorů, nositelky Řádu vycházejícího slunce. Dětství prožité za války ji přinutilo nedobrovolně dospět. I malá křehká dívka s tak drobnýma ručkama, že na klaviatuře „neobsáhla septimu, natož oktávu“, byla postavena před situace, v nichž se musela zachovat jako zralá žena. Mezi ty nejtraumatičtější patřilo zatčení tatínka gestapem.

Oporu nacházela nejen v pevně semknuté rodině, ale i ve svém vlídném učiteli a odvážném odbojáři Janu Zelenkovi-Hajském, a nepochybně i ve skautingu. Říká k tomu: „Myslím, že morální a etické zásady, které hlásal, se mi staly plnohodnotnou náhradou za jakékoli náboženství a poctivě jsem se snažila v jejich duchu dostát ideálu čestného člověka.“

Čtěte také

Vlasta Winkelhöferová objevovala největší poklady v bratrově i otcově knihovně, zejména cestopisy a dobrodružné romány. Zvlášť ji fascinovaly časopisy Travel in Japan. Ukázalo se, že rozhodnutí studovat vzdálený jazyk a kulturu je volba osudová. Jedním ze tří studentů teprve tři roky existujícího oboru byl totiž i budoucí manžel Jan Winkelhöfer, po listopadu 1989 velvyslanec v Japonsku a na Filipínách.

Dnešní studenti, rozmazlení internetem a dalšími technickými pomocníky, by si asi stěží dovedli představit studium v padesátých letech bez kvalitních slovníků, možnosti vycestovat i mluvit s rodilými mluvčími. Vlasta Winkelhöferová nakonec do Japonska vycestovala třikrát. Jak píše v úvodu knihy Mingei – lidové umění a řemeslo v Japonsku, za mimořádnou přízeň osudu považovala možnost zastihnout Japonsko v době, kdy staré zvyky, tradice a lidová řemesla byly ještě samozřejmou součástí japonského života. Její vyprávění ve vltavských Osudech se ale stále stáčí k domovu, do Československa poničeného nacismem i komunismem.

autor: Ivana Myšková
Spustit audio

Související