Egyptští židé vymřeli. Svátky Pesach slaví poslední dvě židovky ve stomilionové zemi. Až zemřou i ony, tamní historie židů se uzavře

Magda Hárúnová je hlavou židovské komunity v Egyptě: „Synagogy bychom měli využít pro kulturní účely. Židé z emigrace mi za to nadávají, synagogy jsou prý výhradně na modlitby. Ale já jim říkám: vždyť v Egyptě už není nikdo, kdo by se modlil. To mám nechat chrámy, aby se z nich staly ruiny a skládky odpadků?“ posteskne si.

Kulturní využití synagog ji prý napadlo při návštěvě Prahy, kde viděla v kostelech koncerty. Sedíme v prázdné synagoze Šaar ha-Šamajim v centru Káhiry.

„Zajdu sem, jen když musím něco udělat v kanceláři. A nechodím sem ráda. Dolehne tu na mě pocit opuštěného místa, smutek. Pamatuju si totiž, jak tady každou sobotu sedával můj děda, modlil se, a my jsme s dalšími dětmi běhaly kolem. Teď je tu mrtvo.“

Svátečně jen jídlo

Paní Magda pochází z ateistické rodiny, po smrti dědečka už prý do synagogy nechodila. „Táta nebyl věřící. Byl to komunista. Doma jsme slavili židovské svátky jen jídlem. Táta si dal na hlavu jarmulku a řekl: ‚Jezte!‘ Neuměl se modlit.“

Egyptští židé prý obecně nebyli příliš zbožní. Židovství prožívali spíš jako identitu. V Egyptě ale musí mít v občance každý zapsané své náboženství.

Čtěte také

Uprostřed egyptské pouště se nachází opuštěné magické místo, kde působili římští kameníci

První vlna židovské emigrace byla po trojstranné agresi v roce 1956. A na začátku šestidenní války v roce 1967 pozatýkali všechny zbylé dospělé židovské muže. Když je pustili po letech z vězení, okamžitě odešli z Egypta. Zůstali jen staří, a tak komunita postupně vymřela.

„Vdala jsem se nejdřív za muslima, s tím mám dvě dcery. Po rozvodu jsem si vzala katolíka. Naše rodina je tak jediná v Egyptě, kde žijí všechna tři náboženství pod jednou střechou,“ připouští. 

Vstup musí povolit policie

Sedíme pod vysokou kupolí synagogy, paní Magda otevírá i schránu se svitky tóry. Občas sem prý zajdou jen turisté, i ti si ale musí vstup zařídit přes policii.

„Většina egyptských židů emigrovala do Evropy. Prý jen asi 17 procent odešlo do Izraele. Nezapomeňte, že z káhirského nádraží jezdil vlak až do Palestiny. Tak si prostě koupili lístek, zajeli si do Jeruzaléma a zase se vrátili domů.“

Jeruzalém byl pro ně prý skoro doma, neměli důvod se k němu stěhovat blíž.

„A také tam viděli, jak se židé v Palestině lopotí v odlehlých kibucech, jak tam bydlí v provizorních buňkách. Tohle nebylo nic pro egyptské židy. Ti se neměli špatně, bydleli v pořádných domech z cihel, s balkonem, v centru Káhiry a v lepších káhirských čtvrtích. Byl to úplně jiný styl života, Izrael je ničím nepřitahoval. A do Evropy pak odešli vyloženě z donucení.“

Prostě Egypťanka

Magda Hárúnová vypráví, jakou roli hráli židé třeba ve zlaté době egyptského filmu, v politice, ve vědách. Vzpomíná známou herečku Lajlu Murádovou, která byla židovka. Ptám se, za koho se považuje. Odpovídá stručně a bez zaváhání.

„Jsem Egypťanka. Když se mě dneska někdo neznámý zeptá, jakého jsem vyznání, tak mu prostě neodpovím. A dnešní generace už ani neví, že v Egyptě byli židé.“

V době jejího mládí se prý lidé na náboženství neptali. Nebylo to důležité. Teď je to ale v Egyptě velmi častá otázka. A u neznámého člověka nemůže tušit, jaká bude jeho reakce.

„Nedávno jsem si byla udělat technickou na autě. A když jsem dala policistovi do ruky mou občanku, vzal si mě do kanceláře. Koukal do občanky, kde je uvedené náboženství, já tam stála, a on se ptá: židovka? Ano, přísahám Bohu židovka, říkám mu. Prý: poprvé v životě vidím žida. Tak mu říkám, věřte tomu. Mám dvě nohy, jako vy, dvě ruce, jako vy, nemám křídla, ocas, ani zobák. Byl hodně udivený,“ vzpomíná na osobní příhodu Magda Hárúnová. 

Opuštěná místa

Po odchodu židů zůstaly egyptské synagogy opuštěné. Lidé místa postupně démonizovali. Podle Magdy Hárúnové k tomu přispívá i podle ní nepřiměřená policejní ochrana třeba před synagogou, kde právě sedíme.

Čtěte také

Sfingy, kam oko dohlédne... Mezi chrámy v Luxoru vede obnovená tříkilometrová alej mezi sfingami

„Máme synagogu ve městě Mahalla al-Kubrá. Synagoga Chúcha, bývala hodně významná. Dneska z ní zbyly jen obvodové zdi. Protože se říkalo, že jsou v ní ukryté poklady. Takže když židé odešli, začali tam lidé kopat, jestli něco nenajdou, a synagogu totálně zničili.“

Uznává, že se egyptský stát v poslední době stará, že synagogy opravuje stejně jako historické kostely, nebo mešity. Ptám se paní Magdy, jak vidí budoucnost židů v Egyptě.

„Budoucnost není. Židé v Egyptě skončili. Zůstane jen jejich dědictví a vzpomínky na ně,“ uzavírá lakonicky. 

Synagoga Šaar ha-Šamajim je poměrně výrazná stavba. Ale ještě víc ji zvýrazňují ozbrojení policisté, kteří obehnali synagogu zátarasy, a dovnitř nikoho bez předchozího vyřízení povolení nepustí.