Epizoda 12: Rozhlas to v regionech!

První pravidelné regionální vysílání zahájila moravská metropole 1. září 1924, tedy rok a nějaký ten měsíc po Praze. Pravdou však je, že bylo ohroženo hned v počátcích. Na zkoušku byla totiž naplánována hudební produkce. Jenže nikdo z muzikantů nebyl ochotný před mikrofonem vystoupit, prý nejsou žádné cvičené opice, aby podnikali podobné experimenty. Ani honorář je nepřesvědčil. S brněnskou stanicí už to vypadalo bledě.

Nakonec se ale dobré duše našly a koncert odehrály, spíše z přátelství k žadateli než z náklonnosti k novému vynálezu. A vzápětí se také ukázaly dosud netušené možnosti rozhlasového vysílání, které neznalo hranice, přesněji dosahovalo až za ně. Když zkouška, tak se přece nebude vysílat „do zdi“, je potřeba posluchačů.

Krátce po odvysílaném brněnském koncertu začaly přicházet nadšené dopisy vděčného rozhlasového publika dokonce až ze zahraničí, a rozhodně jich nebylo málo. A rázem zmizely cvičené opice a místo nich se objevili světoví umělci, kteří kouzlu mikrofonu rychle propadli. Nejenže byli ochotní hrát, ale dokonce k tomu byli svolní i bez honoráře!

Právě tato vzpomínka technika Jana Velíka ze začátku brněnského rozhlasového vysílání se nám dochovala v rozhlasovém archivu. A jsou v něm i mnohé další, jak to tenkrát s rozhlasem bylo.

Například o něco později, v šedesátých letech, působil v plzeňském studiu jako vůbec nejmladší hlasatel Karel Sedláček. A ten vzpomínal, že se v rozhlase tenkrát humor nenosil. Když se ho tam pokusil propašovat, dopadlo to…. Jak jinak, než vesele. Podrobnosti už se dozvíte v dílu podcastu RozhlaSTO věnovaném regionálnímu vysílání.

Poslechněte si celou dvanáctou epizodu podcastu RozhlaSTO v audiozáznamu.