Evropský vlak Srbsku ujel, nynější protesty prezidenta Vučiće nepřeválcují, domnívá se novinář Naegele

Srbské opoziční hnutí Srbsko proti násilí trvá na tom, že nedávné parlamentní volby byly zmanipulované a požaduje jejich opakování. Mohou demonstranti protestující v ulicích Bělehradu dosáhnout splnění svých požadavků? A může se Srbsko v dohledné době stát plnoprávným členem Evropské unie? Vladimír Kroc se ptal novináře a bývalého politického ředitele mise OSN v Kosovu Jolyona Naegeleho.

Podle protestujících nedávným volbám předcházelo kupování hlasů, o kterém jste už částečně mluvil, a zmanipulovaná kampaň. Může vládnoucí strana SNS (stávajícího prezidenta Vučiće, pozn. red.) něco takového přiznat?

Vedení nikoliv. Mohou to nechat na nějaké organizátory na obecní úrovni, ale že by přiznali, že to sami udělali, to ne – protože udělal už Miloševič, což vedlo v roce 2000 velmi rychle k jeho pádu, k masovým protestům, i s traktorem, který vjel až do parlamentu. Ne, nemůže to přiznat.

Čtěte také

Ty demonstrace jsou sice velké, ale zdá se, že nejsou zatím dostatečně velké, aby tu vládu převálcovaly. Ta vláda tam bude a tečka.

Je podle vás představitelné, že by srbský režim přistoupil na to, že volby zpětně přezkoumá Evropská unie, jak protestující mimo jiné chtějí?

Bylo by dobré, kdyby to Evropská unie udělala, ovšem ta má dnes starosti jinde: v Gaze, v Izraeli, na Ukrajině. Je také otázkou, jak by to udělali. Mohli by jmenovat nějakého koordinátora nebo někoho, kdo by se na to podíval, ale nevím, jestli je v Bruselu dostatečná ochota a jednota mezi členskými státy EU, aby něco takového udělali. Vučić má přátele třeba i v Budapešti: Orbán a Vučić jsou skoro jako bratři.

Mezi východem a západem

Je možné v pozadí aktuálního konfliktu vidět spor mezi proevropsky naladěnou opozicí, zejména tedy hnutím Srbsko proti násilí, a evropsky skeptickým či dokonce prorusky zaměřeným prezidentem a jeho stranou?

No samozřejmě, o to jde, tento střet je podstatou tohoto problému. Jedna, bohužel menší část společnosti, chce integraci do Evropy, která je teď už skoro beznadějná. Srbsko postihl masivní odliv intelektuálů, do Rakouska, do Německa, do Spojených států, do Skandinávie, je to brain drain. Ti, kteří zůstali, chtějí změnu, ale ta situace je dnes skoro beznadějná.

Čtěte také

Navíc tu máme obrovský nával ruských uprchlíků, kteří nechtějí sloužit v ruské armádě na Ukrajině, což také mění atmosféru, byť nejsou proputinovští. Navzdory tomu jsou po Bělehradě obrovské proputinovské plakáty už léta. Mezi obyvateli je určitá frustrace, že už je Rusů až moc – na jak dlouho a kam se to vede? Nejsou záruky, že by se ihned po válce vrátili, jsou tam proto, že buď nepotřebovali vízum, nebo proto, že mají do Bělehradu dodnes přímé lety z Moskvy a Petrohradu, což jinde v Evropě nejde.

Především je to ale střet mezi populistickým, nacionalistickým hnutím, které je jakýmsi potomkem vlády Miloševiče – někteří členové současné garnitury už sloužili Miloševičovi v 90. letech – a demokraticky smýšlejících lidí, kteří už chtějí vstoupit do Evropy 21. století. Ti vidí, jak pomalu jde ekonomický a společenský rozvoj v Srbsku oproti některým postkomunistickým státům, jako třeba Česká republika.

O Srbsku se uvažuje jako o zemi, která by se v budoucnu mohla stát členskou zemí EU. Co všechno tomu nasvědčuje?

Čtěte také

Pramálo momentálně. Vlak už ujel, už je pryč. Bělehrad hraje o čas. Od konce druhé světové války hraje určitou hru mezi východem a západem, není věrný nikomu, nýbrž vlastním zájmům. U většiny obyvatel Srbska ale není ochota k tomu, aby se stali členským státem Evropská unie. Myslím si, že ta podpora je pod třiceti procenty.

Myslíte, že ta současná situace a ty protesty zkrátka vyšumí?

Pravděpodobně. Nemám křišťálovou kouli, tak nevím. Ale nedá se to srovnat s Minskem, nedá se to srovnat s Bělehradem v roce 2000. Jak jsme se tady naučili po 17. listopadu roku 1989, je třeba mít demonstraci každý den, ne jen týden jako v lednu roku 89. Musí se to tlačit opravdu masově, až padne vláda. Od toho jsou hodně daleko.

Jsem přesvědčen, že Vučič tím, že je mladý, ale zkušený a prožil to sesazení Miloševiče, nenechá něco takového zopakovat. Má spoustu mocenských nástrojů, které může použít a ví, že do toho nemůže jít příliš násilně, jinak bude mít ještě větší problémy s Evropou. Nevidím ale zatím dost velké davy a nejsou tam každou noc. Jednou za týden, ob den nestačí.

Proč podle Joelyona Naegele nemá Evrospká unie příliš možností, jak Srbsku pomoci? A jaké povahy jsou vztahy mezi Srbskem a Ruskem? Poslecněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.

autoři: Vladimír Kroc , jkh

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.