Expedice do světa moderního designu

Vezměte si, jak rozdílné tvary i materiály mají kartáčky na zuby, plastové i skleněné lahve, z nichž pijeme, jak vypadá a z čeho je vyrobeno naše oblečení a boty, jak vypadá náš mobilní telefon. Nebo jaký tvar má náš nábytek, pohovka, domácí osvětlení nebo auto?  Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo a na základě jakých kritérií určuje jejich podobu? Jak vlastně vypadá vývoj takového zubního kartáčku, plastové lahve, telefonu, nebo karoserie automobilu? Do jaké míry při tom hraje roli praktičnost a do jaké módní trendy?  Jak ovlivňuje design náš život? A změní koronavirus a také globální změna klimatu podobu předmětů kolem nás? O tom všem bude Expedice do světa designu.

Designéři mají nelehký úkol: zaujmout novými tvary a barvami|foto:Fotobanka Pixabay

Design pravěký

Design vždy patřil k jakékoliv lidské tvůrčí činnosti, na jejímž konci byla nová, před tím neexistující věc, předmět, nástroj, pomůcka denní potřeby. Člověk, který tento předmět vyráběl, tvořil, už přeci věděl, že bude něco vyrábět a tedy musel mít jistou představu o tom, k čemu bude předmět sloužit a jak bude vypadat. Dnes už těžko určíme, co bylo tím úplně prvním předmětem a zda tehdy hrála větší roli  náhoda, nebo šlo o myšlenkový proces spojený s intuicí a pozorováním svého životního prostředí. Člověk - a to už i ten prehistorický ze své zkušenosti, pozorování a vnímání věděl, že některé materiály jsou tvrdé a při tom křehké a že jiné jsou zase pružnější. Naši předkové si museli uvědomovat, že tvrdý kámen dokáže štípat dřevo, užší ostřejší hrana dokáže řezat kožešiny, nebo zašpičatělý kus dřeva vnikne snáze do měkčích předmětů. Takto pomocí své intuice a schopnosti jejich mozku dávat si „věci dohromady“ dokázali tvořit první nástroje, které jim ulehčovali práci, shánění potravy a život obecně.

Řemeslník, nebo designér?

S používáním prvních nástrojů získávali lidé zkušenosti, které používali k jejich vylepšování. Byli to první návrháři, kteří měli nejzákladnější znalosti fyziky, ergonomie a také designu od svých předchůdců, a které dokázali dále rozvíjet. Samozřejmě pojmy jako fyzika, technologie zpracování nebo návrh v té době nepoužívali, až rozvoj lidské společnosti si vyžádal stále přesnější označování pro různé pracovní činnosti a postupy. A k dalšímu rozvoji společnosti a také techniky přispěla také přirozená lidská zvědavost. A tak se technika, dříve spíš řemeslná výroba, se neustále členila do dalších a dalších podoborů. A tak začala vznikat různá specializovaná řemesla -  kovář, tesař nebo šperkař. V druhé polovině 18. století se začala tato řemesla dostávat do pozadí a pomalu je začali nahrazovat inženýři, továrníci se svými továrnami a dělníky, kteří obsluhovali stroje. Právě při nástupu industrializace v druhé polovině 18. století se zrodila nová profese návrháře, která se v průběhu let zcela vymanila z rukou inženýrů, kteří s návrhem technického řešení navrhovali zároveň i jeho podobu a vznikla profese designéra.

Thonet: stolek se židlí|foto: Gabriel Urbánek a Ondřej Kocourek (UPM),eSbírky – kulturní dědictví on-line,CC BY 4.0,©

Zrod designu

A tak je doba průmyslové revoluce, která probíhala v 18. a 19. století, oficiálním časem zrodu designu. Rozdělení výroby a vlastního návrhu si žádalo novou pozici designéra, a nešlo jen o stroje a technická zařízení, ale i věci běžné potřeby, jako např. nábytek nebo porcelán. V počátcích byl design stále spjat s technologií výroby a návrhem technické realizace, ale profese jako inženýr značně přispěly k vyčlenění designéra na samostatnou pracovní pozici. Jedním z lidí, kteří stáli za zrodem designu, byl anglický továrník Josiah Wegood, keramik a zakladatel továrny Etruria. Zaměstnával umělce, kteří zpracovávali návrhy nových vzorů nádobí, které pak se svým týmem posuzoval a ty nejlepší z nich pouštěl do sériové výroby. Další důležitou osobu designu byl Michal Thonet, vlastník nábytkářské továrny a  tvůrce a výrobce židle známé jako vzor 14. Thonet začal ve své továrně plně využívat vymoženosti své doby, jako byl především parní stroj. Zdokonalil ohýbání dřeva a jeho židle 14 byla tak syntézou ruční a strojové výroby.

Designér má dnes stále stejný úkol: hledat nové, originální a neobvyklé tvary|foto:Fotobanka Pixabay

Designová současnost

Od dob Thoneta jsme sice ušli velký kus cesty, ale designér má dnes vlastně stále stejný úkol: hledat nové tvary a inovativní možnosti řešení u jakéhokoli navrhovaného produktu. Má zásadní vliv na uživatele a posouvá hranice jejich vnímání tvaru a prostoru. Výsledný produkt je propojení designérovy vize a technických možností doby. A my dnes s Markétou do světa designu a především těch, kteří ho tvoří, nahlédneme. Vybrali jsme ta nejslavnější tuzemská jména a také jejich předměty. A budete se možná divit, jak často se s nimi setkáváte.

Expedice se vydá  na 22. ročník přehlídky Designblok za jejími zakladateli Janou Zielinski a Jiřím Mackem, a dalšími hosty budou ikonu tuzemského designu: Jan Čapek, který je neslavnějším tvůrcem lahví na minerální vody, Jan Němeček, který spolu s Michalem Froňkem založili v roce 1990 legendární studio Olgoj Chorchoj a Ondřej Václavík, laureát dvaceti designérských ocenění, který český design reprezentuje ve světě a navrhuje audiosystémy pro firmu Samsung.