Historik Stehlík: Na svatého Václava už se napojit nedokážeme. Blíž máme k Masarykovi

„Oddělit Václava světce a Václava vladaře v podstatě nejde. Historie se o to sice snaží, ale doklady, které o něm máme, pocházejí z velké části z legend. Když si navíc říkáme ,asi‘ i u roku 935, kdy byl Václav zavražděn, těžko se pak bude skládat obraz skutečné osobnosti svatého Václava kolem 30. let 10. století,“ říká v pořadu Jak to vidí... historik Michal Stehlík.

I archeologie je nápomocná pouze z části. „Z hlediska archeologie se řeší spíše než konkrétní člověk situace v tehdejších středních Čechách, kdy vedle sebe existovalo mnoho kmenů, které měly své vlastní zájmy a řešily je ve vztahu k Bavorsku a Sasku.“

Legenda více než historická realita

Jednoduše řečeno v době Václavově šlo hlavně o moc a hegemonii v německém prostoru. „Hlavní roli hrál Jindřich Ptáčník. Díky kronikářům víme, že Sasko bylo výrazně silnější a že došlo k poddání českých zemí a placení atributů. Kolik přesně volů nebo kop stříbra to ale bylo, to už přesně doložené není,“ podotýká historik a spoluautora podcastu Přepište dějiny.

Čtěte také

Václav Cílek: Zakladatele českého státu máme dva – Václava a Boleslava. Vůdčí silou ale byla Ludmila

Mnohem více informací má historie o Václavově bratru Boleslavovi, který byl velmi schopný vládce a přemyslovskou moc velmi systematicky upevňoval. Cejch bratrovraha mu ale jen těžko někdo odejme. „Z pramenů vysvítá, že Boleslav u násilné smrti skutečně být mohl. Konkrétní čin ale dnes už zrekonstruovat nejde. Skoro biblický příběh bratrovraždy se ale do legendy o Václavovi hodí. I Boleslavovo přízvisko Ukrutný je protipólem k dobrému svatému Václavovi. Když chcete jednoho postavit na piedestal v bílém rouchu, tak ten druhý musí být logicky o to temnější. Legenda tak hraje větší roli než historická realita.“

Boleslav se po smrti bratra kál a sám jako vladař přispěl velkou měrou ke vzniku svatováclavské legendy a kultu. „Pohybujeme se v polovině 10. století, kdy křesťanství sílí, a proto bylo dobré i z hlediska propagandy mít nějaké emblematické osobnosti, ať už to byla předtím svatá Ludmila nebo právě svatý Václav, na kterých se dalo stavět,“ vysvětluje Stehlík.

Blíž k Masarykovi

Zemským patronem pak svatý Václav zůstal i v dalších staletích – v době vlády Přemyslovců, Lucemburků, ale i Habsburků. Nejdynamičtější pohled na svatého Václava však podle Stehlíka přineslo až 20. století, kdy český národ nejprve řešil svoji státnost a pak mu největší kaňku připsala nacistická okupace. „V době protektorátu se to vrátilo do 10. století, kdy byla zneužita teze o podmanění se velikosti německému prostoru, kterou dle tehdejší rétoriky pochopil už Václav. Zjednodušeně řečeno to z něj udělalo kolaboranta 10. století.“

Čtěte také

Rektor Tomáš Zima: Hledat své kořeny je důležité. Pro člověka i pro národ

A jak je svatý Václav vnímán a prožíván dnes? „Řekl bych, že je to velmi blízko Čapkově skepsi, jestli vlastně dokážeme svatého Václava naplnit něčím, abychom ho vůbec vnímali s nějakým jiným pocitem, než že je to jenom volný den. Navíc když to má být den státnosti.“

Tu ale podle Stehlíka spíše směrujeme do 28. října. „V naší historické mentální generační paměti je 28. říjen skrze Masaryka pořád blíž, i když už je to stoletá historie. My prostě nejsme svatý Václav, nejsme katolická křesťanská země, jsme jedna z nejateističtějších zemí Evropy. Takže propojení světce, člověka, který zemřel mučednickou smrtí, a vladaře z 10. století se velmi těžko do dneška aktualizuje. Dějiny ale fungují tak, že co nedokážeme aktualizovat, co nedokážeme udržet v paměti, zapadne a už pro nás nemá žádný význam. Proto se obávám, že už jsme vnímání svatého Václava hodně vzdáleni,“ uzavírá Michal Stehlík.