Hitler ven, Stalin sem!
Měla třetí republika šanci nebýt jen trapným mezikrokem ke komunistické totalitě, obdobně jako republika druhá k nacistické okupaci? A existovaly tu vůbec síly, které se samostatnost, či spíše její obnovení, snažily obhájit?
Kde se vlastně nachází bod obratu, kdy jsme se definitivně zařadili do sovětského bloku? Rozhodně to nebyl až únor 1948, kdy se „jen“ institucionalizoval faktický stav předchozího období.
Šlo o odmítnutí Marshallova plánu, jeho přijetí ale tehdy už schválila a deklarovala československá vláda včetně komunistů. Šlo o přímý Stalinův příkaz v roce 1947, nebo o vítězství komunistů v polosvobodných volbách v roce 1946? Nebo to byl podpis československo-sovětské smlouvy v roce 1943, anebo šlo o snad o nějakou událost ještě dřív?
Pseudoproblém?
Spor o naši příslušnost k Východu či Západu, který se vedl v letech 1945-1948, byl vlastně již pseudoproblémem.
Archiv Plus: Léto 1948 – nejen o pohřbu Edvarda Beneše
Po zvolení předsedy KSČ Klementa Gottwalda prezidentem na konci června 1948 obsadili komunisté i formálně všechny nejdůležitější posty v zemi. Nejdůležitější událostí následujícího období pak byla jednoznačně smrt prezidenta předchozího, doktora Edvarda Beneše.
V té době už v české části obnovené republiky – kromě několika myslitelů, novinářů či zcela solitérních politiků – nebyl nikdo, kdo by usiloval o byť jen trochu větší autonomii československého státu a kde už z cenzurních i autocenzurních důvodů nebylo možno na toto téma otevřít veřejnou diskuzi.
Ani nejvýraznější představitelé vnímaní jako demokraté, tedy prezident Edvard Beneš, ministr zahraničí Jan Masaryk, špičky národně socialistické a lidové strany, sociální demokrat Václav Majer, nedokázali v předúnorovém období veřejně vystoupit a skutečný stav věcí alespoň pojmenovat. I osobnost prvního řádu – literární kritik Václav Černý – se buď kardinálně mýlil, nebo spíše strategicky ustoupil na pozici „i Východ i Západ“.
Mezi osobnosti, které se alespoň snažily na skutečný stav věci upozornit, pak patřil politolog a novinář Pavel Tigrid, novinář a později spisovatel J. M. Kolár, historik Bohdan Chudoba či publicista Ladislav Jehlička (tento výčet není samozřejmě kompletní). Tito lidé – prakticky bez výjimky – skončili buď v exilu, nebo ve vězení.
V pořadu zazní ukázky z dobových publicistických textů i vzpomínek. Hovoří – ve stylové kavárně Louvre – historik Petr Hlaváček a zazní i dobová hudba.
Související
-
Stalin jako dramatik. V době kritické vojenské situace řešil divadelní hru Fronta
Rok 1942: po odražení nacistického tažení na Moskvu se SSSR znovu ocitá v obtížné situaci. Rudá armáda ustupuje na jihu Sovětského svazu a wehrmacht se blíží k Zakavkazsku.
-
Se Stalinem a Gottwaldem na věčné časy aneb Hra na věčnost, která nevyšla
Rok 1962 nepatří v československé kronice 20. století k těm nejvýznamnějším. Přesto na podzim toho roku došlo v Praze k něčemu, co by dřív nemyslitelné.
-
Rudá hitparáda. Zpívalo se o Stalinovi, plnění plánu i náboru traktoristek
Propagandistickou písňovou tvorbu komunistické orientace přestavují v našem výběru zlatý fond, dobové hity i raritní nahrávky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
