Hra, trénink a adekvátní zátěž. Děti by se měly sportem především bavit, zdůrazňuje sportovní psycholožka

Čtěte také

Největší tlak každý vytváří sám na sebe, říká sportovní psycholog. Jak jsou důležití mentální kouči?

Jak moc mají na sportování dětí vliv rodiče?

Je to určitě padesát na padesát. Když k tomu rodič přistupuje hezky a správně a ví, o co se jedná a na čem je výkon dítěte postavený, tak určitě pozitivně. Ale pokud je tam špatná komunikace, velký tlak, způsobení nervozity, tak to dobrý vliv nemá.

A kde v dětském věku jsou při sportování správné hranice ve výkonu?

Děti by si měly do nějakého věku hrát, zápasy a tréninky by měly být hrou, aby získaly emoční vazbu ke sportu, ze které pak těží dál a dál.

Sportovní prostředí, které zdůrazňuje zdravý přístup na úkor tlaku, je legislativně ukotveným standardem v Norsku. Tuhle strategii byste ráda prosadila i tady?

Kouká se na to hezky, protože děti se na tréninku učí pracovat s chybami, stresem a získávají sebevědomí a sebedůvěru, což se děje nejvíc od šesti do dvanácti let. A přijde mi to jako moc hezký norský projekt, který by u nás v Česku dříve nebo později možná mohl vyjít.

V Norsku se podporuje talent, touha a dřina pro sport, děti ve dvanácti letech začínají víc soutěžit, porovnávat se, ale díky norskému přístupu jsou na to mnohem víc připraveny i právě sebevědomím, které mohou díky trenérům a trenérkám načerpat.

Dechová cvičení a vizualizace

Kolem dvanácti let je věk, kdy se to láme – buď dítě u sportu zůstane, nebo ztratí motivaci?

Kolem dvanácti ještě ne, spíše kolem patnáctého nebo šestnáctého roku, kdy o tom dítě začíná víc přemýšlet. Ale ve dvanácti je to o tom, co mi mamka s taťkou řeknou, autonomní rozhodování začíná později.

Pokud rodiče nebudou sportovat, dítě bude od sportu vzdálené

Co vlastně dělá sportovní psycholožka?

Je to hodně individuální, ale někomu stačí jedno sezení, kde si urovná myšlenky. Ale nejčastěji sportovkyně a sportovci přicházejí, až když to hoří – hodně nervozity, špatných výkonů, nedaří se. Je to taková dráha divokých emocí. Přicházejí, když jsou trošku na dně, takže to se snažíme změnit, aby chodili preventivně. Minimálně na Spartě dáváme osvětu, že je třeba zlepšovat psychickou stránku, i když se zrovna nic neděje.

V kolika letech je vhodné začít s mentální přípravou? Kdy mít svého psychologa a svého kouče?

Čtěte také

Trénink bez přemýšlení je jen dril. Sport pěstuje důležité vlastnosti pro život, říká trenér lyžařů Suk

Doporučuje se minimálně od desíti let, do té doby mohou něco urovnat rodiče. Ale určitě není od věci s mentálním koučinkem v rámci kolektivních sportů pracovat mnohem dříve, jako to děláme v akademiích na Spartě. Učíme ty nejmenší do deseti let vizualizace, vnitřní dialog a dechové cvičení, protože děti jsou vnímavé a čím menší jsou, tím více jim vizualizace jdou.

Co jsou tedy ty vizualizace? Jak to funguje?

Jsou to představy v naší hlavě a já vždycky říkám, že to, co si dokážeme představit v hlavě, to si dokážeme i realizovat. Naše hlava je velmi chytrá, ale občas ne, a tělo nedokáže rozlišit, co si jenom představujeme a co se děje doopravdy. Třeba profesionální basketbalisti v NBA, když jsou zranění, chodí s mentálním koučem na ideomotorické tréninky, což jsou vizualizace. A trénují představy, jako kdyby trénovali s kluky na palubovce.

Kde jsou v dětském věku a při sportování správné hranice ve výkonu, ve stravě či v motivaci? Poslechněte si celý rozhovor.