Ivan Hoffman: Odpočítávání
Do voleb zbývají hodiny a odpočítávání už probíhá v atmosféře moratoria na informace, koho zvolíme. Zavládla tíživá nejistota, kdy zmlkly agentury, které nás sice ujistily, že už je rozhodnuto a žádné překvapení nehrozí, jenomže, jak známo, čert nikdy nespí a naděje umírá poslední.
Veřejnost je sice důkladně poučena, koho nevolit, ale za situace, kdy není, koho volit, je vrtkavá štěstěna ve svém živlu.
Čtěte také
O smyslu přímé volby prezidenta nejlépe vypovídá všeobecná snaha podpořit svého oblíbence respektive niterná potřeba plamenně se proti některému kandidátovi vymezit. Kolik se jen vyrojilo angažovaných celebrit, které neodolali pokušení předem odtajnit svou tajnou volbu v naději, že je vyslyší zástupy jejich followerů!
Na prstech jedné ruky bychom spočítali komentátory, kteří se zdrželi komentáře, jak nepromarnit hlas volbou outsidera. Není snad médií, ať už těch prorežimních, či protirežimních, která by nepropírala handicapy účastníků reality show, ve které je odměnou pro vítěze pětiletý pobyt na Hradě, a to v režimu all inclusive a s plejádou různých benefitů.
Přímé volbě se teprve učíme
Čtěte také
Jakkoli se z volby prezidenta stal mediální cirkus, jedná se o nejdůležitější volby vůbec. Není to dáno osobou prezidenta, ani rozsahem jeho pravomocí, nýbrž vahou jeho mandátu. Žádný z politiků není obdařen tak silnou podporou občanů jako přímo volený prezident.
Mandát poslance je ve srovnání s prezidentovým slabý, mandát senátora dokonce směšný. Volbu prezidenta také provází nejvyšší volební účast. Ta je důkazem, že občan nepotřebuje, aby za něj prezidenta volil parlament.
Historicky vzato se přímé volbě teprve učíme. Časem naše sebevědomí určitě poroste a začneme volit silné prezidenty, od kterých budeme chtít, aby v případě potřeby srovnali nepovedený parlament či neschopnou vládu. Mandátu z přímé volby by slušelo, kdybychom prezidenta nevolili pouze sobě, ale především politikům. V tomto duchu budeme muset opravit ústavu.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
