Ivan Hoffman: Vadí – nevadí

Problematika ochrany klimatu je komplikovaná. Vědci co chvíli ohlásí nějaký průšvih, který způsobuje devastaci přírody.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Ohrnování nosu

Ochránit planetu před člověkem je úkol nadlidský, neboť cokoli člověk udělá, je to špatně. Kdyby politici chtěli být důslední, museli by zakázat člověka. Naštěstí jsou nedůslední. Něco jim vadí a něco nevadí.

Vadí plastové brčko, ale když se pak ukáže, že nahradit jednorázové plasty bioplasty je jako přesunout se z deště pod okap, na zákaz bioplastů, které mají na svědomí mikroplasty už chybí energie. Když se pak zjistí, že obrovské množství mikroplastů mají na svědomí odírající se pneumatiky, a hodně by pomohlo zakázat kamiony, následuje ticho po pěšině.

Laťka je vysoko

V případě tankerů s jejich naftovými motory se jedná o ticho po hladině, a emise způsobené letadly, například těmi, co za covidu létala prázdná, aby aerolinky na letištích nepřišly o parkovací místa, naslouchali jsme tichu éterickému.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Deset životů

EU se ale ve svém ekologickém nadšení drží zpátky i v případě války. U tanků se nehledí na emise a má se za normální, že konvenční zbraně obsahují toxické složky, hořlaviny či těžké kovy. Spíše než ekologické munice se asi dočkáme zákazu ohňostrojů.

U zábavné pyrotechniky totiž máme sečteno, že ročně uvolní do ovzduší 12,5 tuny hořčíku, necelou tunu titanu, něco přes tunu rubidia, deset a půl tuny barya, tunu stroncia a půl tuny mědi. Nezní to děsivě? Jedinou polehčující okolností pro ohňostroje je, že na rozdíl od dělostřeleckých granátů a raket prakticky nezabíjejí. To je ovšem současně i důvod, proč válečníkům ohňostrojů netřeba.

Ivan Hoffman|foto:Šárka Ševčíková, Český rozhlas

Předsednictví EU se po nás ujímá Švédsko. Laťka je ohledně emisí nastavena vysoko, ale když jde do tuhého, politici umějí vystihnout, kdy se zrovna nikdo nedívá, a raději tu laťku podlezou, než by se k něčemu lepili. Šance, že člověk přežije, tu zkrátka je.

Autor je komentátor Deníku