Ivan Hoffman: Televizní poplatek
Na debatě o zvýšení televizního poplatku je zajímavé, že o peníze lidem až na prvním místě nejde. Obočí se zvedá především těm, od kterých se chce, aby platili za něco, oč nemají zájem. Zákonodárci předpokládají, že kdo má možnost sledovat Českou televizi, ten tuto možnost také využívá.
Z průzkumů sledovanosti je přitom patrné, že se na Českou televizi dívá necelá třetina televizních diváků.
Čtěte také
Nynější nápad, že by televizní poplatek měli platit vedle majitelů televizorů i lidé, kteří vlastní chytrý mobil, provází nevole ze dvou důvodů: Někomu to přijde, jako by měl dálniční poplatek platit i ten, kdo po dálnici nejezdí, vlastní-li automobil. Jiní pak upozorňují, že telefon používají k telefonování a není jejich vinou, když je mobil příliš chytrý a umí i to, co od něj nechtějí.
Placení televizního poplatku lze odhlásit podáním čestného prohlášení, že člověk nevlastní televizi. To dává smysl. Stát, který poplatek vymáhá, by měl ale akceptovat i čestné prohlášení majitele televizoru či chytrého telefonu, že tento nesleduje televizní vysílání. Není jasné, proč zákonodárce předpokládá, že sledování České televize je pravidlo a nesledování výjimka.
Rádio má lepší obrázky
Pravdě bližší je konstatování, že běžnější je Českou televizi nesledovat a výjimkou je její sledování. Z toho by pak logicky plynulo, že k placení poplatku by se uvědoměle měli přihlašovat lidé, kterým sledování ČT dává smysl.
Čtěte také
Ze způsobu vymáhání televizního poplatku je patrný princip „presumpce viny“. Zákonodárce předpokládá, že občan, který za ČT neplatí, se záludně dívá. Anebo doufá, že bude-li muset zaplatit, bude se pak dívat: „Když už jsem si zaplatil…“
Kdo se dívá, platí poplatek, kdo se nedívá, platí pokutu. Bylo by fér to takhle říct: ČT je povinná, neboť její funkce je osvětová, a kdo není kultivován osvětou, je potenciální potížista. V opačném případě, tedy je-li sledování ČT nepovinné, měl by i poplatek být dobrovolný. Zákonodárce by měl přehodnotit požadavky na provozovatele tak, aby je šlo splnit ze skromnějšího rozpočtu.
Je zde ovšem zásadní otázka, k čemu je vlastně veřejnoprávní televize nutná, když existuje veřejnoprávní rádio. Rádio má, jak známo, ve srovnání s televizí lepší obrázky a vše podstatné, co občan potřebuje vědět, se dá říct a není nezbytné to ukazovat. Kdo platí rozhlasový poplatek, měl by být automaticky osvobozen od placení televizního.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
