Jachtař Drda: V začátcích mě vedl na vodu děda. Teď mu chci výkony na největších akcích dělat radost

Jak jachtař zvládá zimu?

Už třetím rokem s celým naším týmem jezdíme trénovat do Španělska. V českých podmínkách pro nás není zima přívětivá.

V létě je v Česku hodně ploch, kde se dá trénovat?

Moc jich není, nemůžeme dát úplně stoprocentní trénink, ale dá se to zvládnout. Trénujeme na Nechranicích, Lipně, Rozkoši a do nedávna i Nové Mlýny, kde je ale nyní problém s vodou a kapry.

Co se tam děje?

Máme nové olympijské vybavení a na Nových Mlýnech je tolik kaprů, že není možné odjet dvakrát tam a zpátky, aniž by nějakého trefil. Když už není problém s rybami, tak je problém s nízkým stavem vody, komíny, stromy apod.

Do jaké oblasti vyrážíte ve Španělsku?

Hlavně jsme mířili do zátoky v Cádizu nebo do Lanzarote. Kanárské ostrovy jsou ideální. 

Olympijský sen

Cílíš na olympijské hry do Paříže?

Určitě bych byl rád, kdyby se mě týkala. Bude to ale hodně komplikované, spíše jsem zaměřený na olympiádu 2028 v Los Angeles. Náš sport je naštěstí tak nepředvídatelný, že stát se může všechno. Takže když se to podaří, tak bych se určitě rád do Paříže podíval.

Co musíš splnit?

Musím zajet olympijskou kvalifikaci. Musím být na správném levelu. V aktuální kvalifikaci se musím vejít mezi prvních jedenáct zemí. Závodníků tam bude zhruba sto padesát, zemí bude trochu méně. Kvalifikace se koná v Nizozemsku v Haagu, kde jsme měli loni mistrovství světa v kategorii U19. Takže zkušenost s tím místem mám.

Čtěte také

Windsurfing jsem se učil víceméně sám. Výchova mládeže teď funguje výborně, myslí si olympionik

Mám tě nazývat jachtařem nebo windsurfařem?

Jsem jachtař z hlediska olympiády, protože windsurfing není olympijským sportem. V jachtingu je několik tříd, které se pak mění. Jednou ze tříd je i windsurfing.

Jak to přišlo, že se kluk z Jablonce začal věnovat jachtingu?

Na prkna mě přivedl můj děda z máminy strany, za což jsem mu vděčný. Zároveň jsem nebyl úplně talentované dítě na sport, spolužáci by mohli vyprávět.

Děda se dřív věnoval jachtingu?

Byl jedním z prvních v České republice, který začal jezdit na prknech, vyráběl je doma v garáži, šil si plachty, máma ta šla jiným směrem, ta začala lyžovat, ale chtěl to někoho učit. Takže doufám, že mu dělám radost tím, že jezdím.

Češi mají opravdu mistrovství republiky v Chorvatsku?

Nemusíme ho tam pořádat, ale chceme. V Česku v těch termínech jistota větru není a chceme to pořádat v létě, kdy nás ten sport baví nejvíc. V Chorvatsku jezdíme na moři při 30° Celsia a za větru. 

Jak dlouho ještě budeš v kategorii juniorů?

Ještě tři měsíce. 

Jak probíhá přestup z juniorů k dospělým?

Je to tvrdé, ostatně jako v každém sportu. Jako junior přijde rozjukaný, přece jen v juniorech ještě výkonnost není taková. V juniorech si člověk jezdí v pohodě vepředu, ale v chlapech dostává od začátku hrozného čouda, než si zvykne, jak se bude v tom poli pohybovat.

Základem všeho je mít rychlost, jet pod dobrým úhlem proti větru a pak je důležitá strategie, kde na lajně odstartovat a kudy jet k další bojce. Pokud chce být člověk nejlepší, tak musí být superdobrý ve všech aspektech.

Specifika závodů na vodě

Dochází během závodů k fyzickým kontaktům mezi startujícími?

Neříkám, že se to stává v každé rozjížďce, ale občas jich tam pár je. Pravidla jsou podobná jako ve formuli 1, protože se až po závodě řeší, kdo tam byl špatně a jaká penalizace bude udělena.

Jak se mám vyznat v jednotlivých třídách, ve kterých startuješ?

Optimist není windsurf, ale je to malá plachetnice, na které jsem se učil závodit. Vydržel jsem na ní rok a pak jsem šel závodit zpátky zase na prkno.

Proč jsi začínal na té malé plachetničce?

Přišel jsem do oddílu a bylo mi vysvětleno, že na tom musím začít. Jachtaři to nemají moc rádi, ale říkáme tomu necky. Ono to tak trochu vypadá. Člověk tam sedí, naučí se výborně závodní taktiku nebo čtení větru.

Na windsurfingu závodíte i ve slalomu?

Slalom je na boční vítr, pak máme klasický kurz racing, což se jezdí po větru nahoru a dolů, máme i maraton, kde rozjížďka trvá šedesát minut. Musím pochválit organizátory, že maraton nám umí udělat zajímavý. Většinou závodíme v zátokách, takže většinou jí objedeme.

Mezi ostatní zájmy kromě běžek, kola a lyží řadíš i divadlo. Co to divadlo?

Já jsem chodil na dramatický kroužek, ale už třeba pět let se tomu nevěnuji. Asi budu muset ten profil na reprezentačním webu aktualizovat.

Považuješ se za extroverta?

Moc ne. Spíše jsem introvert, ale dramatický kroužek mě v tom asi zlepšil vůči vystupování s lidmi.

Přirovnávám to, že surfování v Česku je jako dělat víno. Kam zdrháš za dobrou vodou a větrem a považuješ se za patriota českých vod?

Když závodím na českých vodách, tak hodně nadávám, protože vítr tam najednou jde z pěti směrů. Jsem tam ztracený a vždy říkám, že na české závody už nepůjdu. Za dva týdny si ale zase řeknu, že je super závodit v Česku a jsem zpátky. 

V zahraničí jezdíme na Lago di Garda do Itálie. Důležité je, že tam každé odpoledne chodí termický vítr, když je hezky. Je to mezi horami a když se nahřejou, tak tam vznikne proudění. Vzduch se na jedné straně nahrne nahoru a na jeho místo se spodem tlačí ten teplý.

Jak se tento jev odrazí na jízdě?

Přijdu v jednu odpoledne, krásně fouká a můžu jít trénovat. Termický vítr si pochvaluji, protože je pravidelný a fouká do osmi do večera.

Považuješ se za patriota nebo spíše světoběžníka?

Doma je doma. Ale moje sportovní doma je někde u vody, kde fouká.

Jezdí s tebou rodina do zahraničí?

Když to nejde jinak, tak se mnou jezdí. Jinak jsem vedený k samostatnosti.

Na place|foto:Aleš Vavřík, Shutterstock