Jak se dostal lev do českého národního znaku? Vypráví o tom legenda o Bruncvíkovi. Ten ale zřejmě neexistoval
Když jdete po Karlově mostě z Malé strany na Staré město, můžete při pohledu vpravo na jednom z pilířů vidět sloup se sochou. Znázorňuje muže v bojové zbroji, který v pravé ruce drží zlatý meč a levou se opírá o znak města Prahy. Za rytířem pak leží lev.
Socha z roku 1886 představuje legendárního rytíře Bruncvíka, který prý vládl moudře a spravedlivě. Namísto zemského znaku orlice se rozhodl získat lepší erbovní znamení, a proto se vydal s početnou družinou do světa.
Zažíval různá dobrodružství, při kterých jednou narazil na lva bojujícího s drakem. Rozhodl se pomoci lvovi, kterého zachránil a zvíře ho pak věrně následovalo po zbytek života. Tak se podle legendy dostal lev do českého národního znaku.
Existence rytíře Bruncvíka nebyla nikdy doložena. Jeho reálným předobrazem byl pravděpodobně vévoda Jindřich Lev z Brunšviku. Ve stejnojmenném městě nechal roku 1166 instalovat monumentální bronzovou sochu lva, která symbolizovala jeho moc.
Vévoda z Brunšviku a jeho socha lva se tak zdají být jasnou inspirací pro legendu o Bruncvíkovi. Jeho dobrodružné cesty po světě jsou pravděpodobně českou verzí příběhů o Sindibádovi či Odysseovi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
