Jan Fingerland: Čeští duchovní se přou o Izrael
Debata o smyslu a spravedlivosti války v Gaze se přenesla i na půdu katolické církve. Je to logické, tento konflikt předestírá závažné morální otázky, odehrává se v místech, kde se zrodilo křesťanství, týká se křesťanského vztahu k Židům. A ve hře jsou možná i jiné důvody.
Nejdříve se objevil otevřený dopis vládě, který kritizuje Izrael a žádá změnu politiky vůči němu. Mezi signatáři najdeme biskupa Václava Malého a také profesora Tomáše Halíka. Poté vznikl dokument, který Izrael i postoj české vlády podporuje, mimo jiné s podpisem Marka Orko Váchy, známého kněze, vědce a též teologa vyučujícího etiku na vysoké škole.
Čtěte také
A do třetice to byla takzvaná Valentýnská deklarace, vzniklá v okruhu kardinála Dominika Duky, podepsaná některými dalšími katolickými osobnostmi. Zmínit bychom měli i v neděli zveřejněné stanovisko Tomáše Halíka.
Vznikla jakási pře katolických veřejných intelektuálů „o Izrael“, přičemž se zdá, že Palestinci zůstali v roli statistů.
Idealismus praktický a nepraktický
Tato debata běží i jinde, například v televizních Událostech, komentářích spolu velmi přátelsky debatovali signatáři opačně vyznívajících dokumentů, biskup Václav Malý a kněz Marek Orko Vácha. Vzniká otázka, do jaké míry se od sebe liší.
V jistém ohledu jde mluvit o dvou pojetích „odpovědnosti“. Václav Malý možná ani tolik nevyjádřil souhlas se vším, co v petici stálo o Izraeli, ale spíše dal najevo obavu o osud obyčejných lidí v Gaze. To je morální a velmi idealistické stanovisko.
Čtěte také
Marek Vácha namítl, co má tedy Izrael dělat v situaci, v níž se ocitl. To je stanovisko zdánlivě méně idealistické, protože připouští nutnost dopouštět se násilí. Je to ale také postoj v jistém smyslu odvážnější, protože čelí nepříjemné realitě, jíž se první typ postoje vyhýbá.
K Izraeli kritickou deklaraci podepsal i profesor Halík, který, soudě dle debaty na sociálních médiích, čelil od některých svých příznivců velké kritice. Asi i proto reagoval dodatečným stanoviskem, v němž je možné cítit určitou dotčenost. Vymezuje se také proti Dukově Valentýnské deklaraci a jejím údajným tvrzením, jež ovšem podle mého názoru neobsahuje.
Halík jako rozhodčí
Profesor Halík se snaží udržet rovnováhu mezi, jak uvádí, svou podporou Izraeli a kritikou současné izraelské vlády, v níž jsou zastoupeni extremisté. Staví se do role někoho, kdo shlíží na tamní konflikt jaksi shora a nestranně, tak trochu jako rozhodčí.
Čtěte také
Potíž je, že si situaci převyprávěl problematickým způsobem a podsouvá druhé straně, ať je to Duka, nebo Izrael, výroky, úmysly a činy, kterých se nedopouštějí. V tom se liší i od toho, jak situaci podává biskup Malý, který se spokojil s vyjádřením starosti o ohrožené lidi a nezabýval se povahou dnešního Izraele.
Zvláštní je už jen Halíkův výběr faktů. Například s odvoláním na Vatikán tvrdí, že v Gaze je 30 tisíc civilních obětí, což je ovšem ještě vyšší cifra, než uvádí samotný Hamás. Podobných posunů je celá řada, a vždy v neprospěch Izraele. Takový je aspoň můj pocit. Izrael má v jeho podání chvílemi až démonickou povahu.
Stejné je to i s výběrem pojmů a obratů, které situaci problematicky rámují. O pokusu vojensky odstranit Hamás a osvobodit rukojmí mluví jako o roztáčení „spirály násilí“, případně jako o „odvetě a pomstě“.
Lidé, kteří soudí, že Izrael musí válku vést, jsou prý cyničtí. Chybí tedy trocha odvahy k odpovědi na Váchovu otázku, co navrhuje jiného. Tvrzení, že násilím se nikam nedostaneme, by třeba v kontextu války na Ukrajině asi působilo zvláštně.
Čtěte také
Zub za oko
Tomáš Halík se dlouho angažoval v mezináboženském dialogu a také se na tuto svou záslužnou činnost odvolává. Ve stanovisku se též zajišťuje svou láskou k Izraeli a, jak uvádí, „vyvolenému židovskému národu“. Izrael ale náhle vystupuje v roli někoho, kdo zklamal Halíkovu důvěru a zaslouží pokárání.
Zajímavé je, že text je nadepsán titulkem „Zásada zub za zub odporuje evangeliu“ a tento motiv se znovu objevuje v textu. To nejen sporným způsobem interpretuje smysl a podobu války v Gaze, která by podle principu „oko za oko“ asi vypadala hodně jinak.
Ale také do debaty vnáší starý antijudaistický motiv nadřazenosti jedné víry nad druhou, vlastně její překonání a nahrazení nějakou lepší, láskyplnější. Tím jakoby se profesor Halík dostal hodně napravo od kardinála Duky, což je přinejmenším paradoxní.
Debata o bolestné válce v Gaze možná nevyžaduje takový druh lásky vůči nehodným bratrům ve víře, stačí trocha věcnosti a sestoupení mezi ostatní nedokonalé hříšníky.
Boje v Gaze jsou tragickou událostí, která změní Palestince i Izraelce. Jak se ukazuje, změní možná i vztahy v české katolické církvi.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
