Jan Fingerland: Evropu ochrání Korea. Totiž vyzbrojí
Ruský útok proti Ukrajině změnil mnohé. Například úlohu Polska a Korejské republiky ve zbrojním průmyslu a obranné politice Západu. Souvisí to se skutečností, že když se Evropa pokusila začít masivně vyzbrojovat, brzy narazila na limity své produkční schopnosti.
Lékem na tento neduh může být právě spolupráce Korejské republiky a Polska, trochu nečekaná, ale také ne nelogická. Oba státy mají své ambice a také své komparativní výhody. Vloni podepsaly dohodu o dovozu a společné produkci zbraní za více než 12 miliard dolarů.
Čtěte také
Polsko se stane významným regionálním producentem, zejména pokud se situace východně od něj brzy neuklidní a poptávka po zbraních neochabne. A Korejská republika získala předpolí pro svou další expanzi, už jsou třetími největšími dodavateli pro státy NATO, za USA a Francií, a do budoucna možná budou dále vytlačovat v našem regionu vliv německých firem. To může vysvětlit ochotu Berlína poskytnout například tanky východoevropským zemím a vytvořit si kontakt pro případnou další spolupráci.
Poláci od Němců také nakupují, ale teď se orientují právě na Koreu, zemi, s níž je dosud nepoutaly žádné historické vazby v dobrém ani ve zlém. Nakoupili nadzvukové lehké bitevníky, tanky a houfnice, údajně ve srovnatelné kvalitě, a navíc část produkce se odehraje u nich doma. A co je důležité, část zbraní dorazila už krátce po uzavření dohody. Polští odborníci rádi dávají za příklad už několik let starý kontrakt, který uzavřelo Maďarsko s Německem o nákupu tanků – zatím nedorazil ani jediný.
Evropa otálela
Čtěte také
Podnětem pro Polsko byla nepochybně ruská válka proti Ukrajině, ale také stav zbrojního průmyslu v Evropě.
Zdejší firmy od konce studené války omezovaly výrobu, případně se soustředily na dodávky pro vlastní potřebu – a zdá se, že i po skončení války na Ukrajině Evropané budou ještě léta doplňovat sklady vyprázdněné během posledního roku. I teď narážejí na nedostatek výrobních kapacit, kvalifikovaných zaměstnanců nebo neochotu bank zbrojní produkci financovat kvůli legislativním omezením.
Historicky vzato Korejská republika hlavně dovážela, vyráběla nebo upravovala zbraně ze Západu. V 70. letech se tamní vlády lekly amerického odchodu z regionu po porážce ve Vietnamu a začaly systematicky pracovat na vytvoření domácího zbrojního průmyslu.
Čtěte také
Poskytovaly mu levné úvěry, daňové úlevy a politickou podporu. Stát také podporoval průmyslový vývoj všeobecně a obory s duálním použitím, včetně kosmického programu. O úzkém sepětí státu a průmyslu svědčí, že i teď údajně korejská armáda omezuje své zakázky, aby výrobcům umožnila exportní expanzi.
Paradoxní výhodou byl válečný stav na korejsko-korejské hranici, který vedl k velkým domácím zbrojním zakázkám a potřebě neustálého technologického vývoje, obrátili tedy handicap ve výhodu. Korejci vyvíjeli zbraně toho typu, který se hodil pro jejich účely – houfnice, tanky, menší letadla, vytvořili si velké kapacity pro výrobu střeliva.
Pomoc s ručením omezeným
Padesátimilionová Jižní Korea samozřejmě také těží z relativní lidnatosti, oproti jiným tradičním výrobcům zbraní, od Švédska či Švýcarska až po Izrael.
Čtěte také
Už nyní Soul dodává zbraně do tak rozdílných zemí, jako je Norsko, Turecko, Indie nebo Austrálie, a je ochoten se dělit o know-how nebo sdílet výrobu, což evropští výrobci vždy nedělají. A v neposlední řadě je tu faktor regionálního napětí ve východní Asii, kde se stále více zemí bojí čínského expanzionismu v následujících letech a začínají také zbrojit.
Jsou tu ovšem také určitá „ale“. Zbraně nejsou jen nástroje na zabíjení či odstrašení nepřítele, ale velmi politické zboží. Korejci se mohou prosadit i díky tomu, že při exportu nemají žádné politické podmínky, takže nyní také začali rychle pronikat na blízkovýchodní trhy. Jenže když dodávají zbraně Američané, přidávají i spojenectví a politické garance – to v korejském případě rozhodně neplatí, a to ani v jejich vlastním regionu.
Ze středoevropského hlediska je tu ještě jeden aspekt. Soul dosud odmítal dodávat zbraně na Ukrajinu, i když částečně v této věci mlčky ustoupil, přinejmenším co se určitých komponent týče. Korejské zbraně v této válce žádnou přímou úlohu nesehrají. V budoucnu to ale budou i tyto zbraně, které budou Evropu chránit, a to v míře nedávno ještě nečekané.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
