Jan Fingerland: Invaze do Gazy – proč (asi) ještě nezačala
Do Izraele se chystá americký prezident Joe Biden. Asi se dá usoudit, že do jeho odjezdu izraelská invaze do Gazy nevypukne. Co ale jeho cesta znamená a proč se zatím Izraelci nerozhodli k akci, která vypadala na spadnutí? Tím, že se v Jeruzalémě objeví americký prezident, Spojené státy demonstrují svou solidaritu se spojencem.
Jenže to není celá část americké stránky věci. Je zřejmé, že se americký prezident obává, že tentokrát se může věc vymknout kontrole. Tedy že na boje v samotné Gaze se navážou další konflikty v okolí Izraele – a možná i jinde.
Opatrně našlapovat
Válka je z podstaty proces, který lze řídit méně, než si lidé na začátku kampaně představují. A v tomto případě jsou síly, které na tom, aby se blízkovýchodní poměry rozvalily, systematicky pracují, určitě Írán, ale možná i Moskva, snad i někdo jiný. Američané chtějí ukázat, že jsou schopni vést jiné a být garantem stability. Ale také se nechtějí nechat zatáhnout více, než je nevyhnutelně nutné, zejména když se blíží volební kampaň.
Čtěte také
Dále, Biden potřebuje také signalizovat pochopení pro zájmy arabských spojenců, navštíví Egypt, Jordánsko i Palestinskou autonomii, ministr zahraničí Blinken zavítal do Izraele, Saúdské Arábie i Egypta. Ani arabské vlády nechtějí, aby se konflikt šířil nebo aby posílil Írán či íránské spojence, jako je Hizballáh. Otevření druhé fronty na severu by například vedlo k obrovské destrukci a destabilizaci Libanonu.
Arabské vlády také vidí, že zatímco elity stojí o sbližování s Izraelem, část veřejnosti nadále čerpá svoje sebevědomí z odporu vůči němu. Dlouhé a krvavé boje v Gaze by mohly vést k masovým protestům v zemích, které už tak mají svých starostí dost. Arabské vlády také, ať už z autentické starosti, nebo pragmatismu, chtějí, aby byly ustaveny koridory pro humanitární pomoc v Gaze, snad i najít způsob, jak část Gazanů dostat dočasně za její hranice.
Izraelské úvahy
Na velkých obětech civilistů v Gaze nemá zájem ani Izrael, i on potřebuje, aby se případné boje odehrály pokud možno v oblastech, kde jich bude co nejméně. Stejně tak nechce, aby se dostal pod časový tlak kvůli lidem přežívajícím pod širým nebem.
Čtěte také
Izraelci mají samozřejmě i jiné důvody, proč odkládají akci. Musejí přijmout do činné služby statisíce rezervistů, znovu je začlenit, docvičit a vybavit. Ukazuje se, že pro ně armáda nemá dostatek kvalitní výstroje. Už v minulosti Izraelci s údivem zjišťovali, že třeba členové Hizballáhu mají lepší a dražší výzbroj a výstroj než jejich vojáci.
Velení armády si je také nepochybně vědomo, že není v jejím zájmu nechat Hamás vybírat místo a čas střetu. V Gaze je množství různých pastí, propadel a jiných nástrah. A také pověstné „metro“, stovky kilometrů opevněných tunelů. Současná bombardovací kampaň je asi z velké části zaměřena na tyto objekty, často skryté pod běžnými domy, teprve pak bude výhodné vyslat na místo pěchotu.
Budoucnost nejistá
Čtěte také
Je tady ještě jedna stránka věci. Izrael pravděpodobně vojensky zvítězí, ale pak nadejde politická fáze, tedy nutnost zase z Gazy odejít a někomu ji předat. Po jedné z minulých válek se Jeruzalém snažil přimět Palestinskou samosprávu, aby převzala odpovědnost za Gazu, ale dostala odmítavou odpověď.
Pro samosprávu by to bylo drahé, nepohodlné a nebezpečné. Tento model momentálně ani není možný, představitelé Palestinské autonomie si nemohou dovolit takříkajíc přijet na izraelských tancích.
Kdesi mimo dohled médií se zřejmě jedná o tom, že by dobytou Gazu dočasně převzala nějaká arabská koalice, pravděpodobně vedená Egyptem. Ten je hned vedle, má početnou armádu a také zájem na klidu.
Egypt také Palestincům hodně dluží, je to on, kdo se snažil vyhnout se jakékoli odpovědnosti, jeho blokáda je dlouhodobě mnohem těsnější než ta izraelská. Zájem by mohl mít i Katar, který by tím zvýšil svou prestiž. Teprve pak, od arabské koalice, by správu mohla převzít Palestinská autonomie – pokud toho bude schopná.
Jsou dvě nezodpovězené otázky. Zaprvé zda je možné vůbec vyhnout se invazi, třeba pokud by došlo k výměně izraelských rukojmí za Palestince v izraelských vězení. Není to pravděpodobné, Izraelci hodlají Hamás když ne zničit, tak poničit.
A za druhé zda válka povede k nějakému dlouhodobějšímu řešení otázky Gazy. Kdo tvrdí, že odpověď zná, tak si vymýšlí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
