Jan Kanyza u Haliny Pawlowské: K pohodě potřebuju knihu a popelník
Herec a malíř Jan Kanyza se narodil do profesorské rodiny, a tak jej knihy provázely životem od dětství. Číst se naučil dokonce už ve třech letech.
„Při čtení v posteli volím máchovské ‚polou sedě-leže‘, a v dosahu je popelník. Tím si navozuji ještě větší pohodu,“ svěřuje se Jan Kanyza, na jehož nočním stolku vždy leží hned několik knih. „Mám své oblíbené, které už jsou silně ohmatané, jako by byly původem z antikvariátu. Třeba Váchalovy paměti. Mám hodně rád autobiografie, životopisy a speciálně výtvarné nebo literární.“
Speciál Haliny Pawlowské Pokračování za chvilku: Co Čech, to Němcová poslouchejte v premiéře ve vysílání Českého rozhlasu Dvojky každý den po 12:00 anebo v repríze po 20:00. Každý díl najdete ještě týden po odvysílání na stránce pořadu zdarma. Díly nejsou ke stažení.
Související
-
„Já nikdy nehrál prince. Na zlý prince byl Přeučil.“ Jan Kanyza v Nostalgickém muzeu Ondřeje Suchého
„Já jsem nikdy nehrál prince. Poněvač to by byly plný nemocnice dětí, které by měly psotník. Já nemohl. Na zlý prince byl Přeučil. Ten to měl vobšancovaný.“
-
Jan Kanyza: Sláva je děvka nevděčná
Je hercem, malířem a fotografem. Když se ho zeptáte, jak se mu na tolika židlích současně sedí, odpovídá stručně: „Každý zadek má dvě půlky.“ Celý rozhovor ve videu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
