Jan Vávra: Negativní volba prezidenta
Jedním z favoritů prvního kola prezidentské volby je kandidát, který vyvolává nepřekonatelný odpor u více než poloviny populace. Dva v tuto chvíli nejsilnější kandidáti, ze kterých budeme dost možná ve druhém kole volby prezidenta vybírat, jsou normalizační komunisté, o kterých je známo, že vstupovali do KSČ kvůli své kariéře a slibovali věrnost socialismu.
Další kandidát v pořadí výzkumných agentur je obsahově dosti prázdný marketingový produkt, který se – přes relativní mládí – také nemůže chlubit neposkvrněnou minulostí. Kandidáti na dalších místech nemají moc šancí, samozřejmě pokud se nestane něco nečekaného.
Čtěte také
Podle většiny předvolebních analýz vyhraje prezidentské volby kandidát, který bude v očích většiny voličů menším zlem, čili bude jim vadit méně než ti druzí. To již teď vede k tomu, že se v médiích a na sociálních sítích neřeší názory jednotlivých kandidátů, ale jejich dřívější prohřešky.
Podle řady politologů rozhodne prezidentské volby razance negativních informací, které jednotliví kandidáti o těch druhých zveřejní. Zejména Andrej Babiš má podle politologů šanci zvítězit jen v případě, že by se mu podařilo svého soupeře v druhém kole zostudit tak, že by se stal ještě více nepřijatelným, než je on sám. Čeká nás tedy dost nechutná kampaň, která bude navíc zaměřená do minulosti, nikoli do budoucnosti.
Smutný výsledek
Po více než 30 letech, kdy si o svém osudu rozhodujeme sami, je to trochu smutný výsledek. Jsme horší společností, než je například ta slovenská, která si dokázala zvolit prezidentku, jež kromě osobní integrity přinesla i určitý étos?
Čtěte také
Hlavní vina padá samozřejmě na politické strany, které – pokud jde o volbu prezidenta – fatálně selhaly. Nejdříve předváděly během nepřímých voleb prezidenta tak nechutné intriky, že zcela zpochybnily schopnost parlamentu zvolit férově prezidenta republiky.
V nastalé atmosféře nedůvěry v politiku strany podlehly populistickému vábení a odhlasovaly přímou volbu prezidenta, aniž by přitom upravily jeho pravomoci v ústavě. A nyní nebyly politické strany – s výjimkou hnutí ANO – schopny vygenerovat vlastní kandidáty. Demokratické strany se nakonec odhodlaly jen k dost všeobecnému doporučení pro své voliče.
Situace v občanské společnosti
Na druhou stranu nelze vše svádět jen na politiky. Současná nabídka kandidátů na prezidenta věrně zrcadlí situaci v občanské společnosti. Ukazuje se, jak hluboce jsou zakořeněny posměšky vůči takzvaně nikým nevoleným elitám, které s oblibou opakoval jak Václav Klaus, tak i Miloš Zeman.
Čtěte také
Roli občanských aktivistů ve veřejném prostoru jsme tak marginalizovali, že zde těžko mohl nějaký silný kandidát občanské společnosti vyrůst. Kromě toho se naše občanská společnost nedokáže ani mezi sebou dohodnout.
Příčinou úspěchu Zuzany Čaputové na Slovensku bylo odstoupení jiného vážného kandidáta, který oslovoval podobný segment voličů, v její prospěch. Toho naše elity zatím nejsou schopny. Není divu, že se uvolněný prostor snaží naplnit především ti nejambicióznější, nikoli však nejschopnější jedinci.
Výsledkem bude zvolení prezidenta, který bude spíše nejnižším společným jmenovatelem než představitelem toho lepšího, co naše společnost může nabídnout. Ale taková již je podstata demokracie.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
