Jednu mi vrazil, protože mě miluje. Temná story hitmakera, násilníka a vraha Phila Spectora

Známe jediného takového: Phila Spectora, který po deseti letech ve vězení zemřel letos 16. ledna jako jednaosmdesátiletý.

Smrt nepřinesla žádné nové informace: nejpozději od roku 1990 se vědělo o tom, jak producent Phil Spector, nepochybně vnitřně narušená osobnost, násilnicky jednal se svou manželkou a jinými ženami, měl obsesivní potřebu kontrolovat druhé a panovat jim. Na muzikanty vytahoval ve studiu pistoli, když nebyl spokojený. Zároveň jeho tvorbu, hlavně tu ze šedesátých let, čas nezbavil ani originality, ani radosti.

Snad největší výzvou je pospojovat Spectorův život do jediného příběhu: a zjistit, zda v příběhu producenta, který přinesl hudbě a popkultuře leccos jedinečného, bylo možné odečíst pozdější tragédie. O tom se koneckonců bavila i některá světová média, když letos zemřel: Jak mluvit a psát o někom, kdo, jak napsal Alexis Petridis v Guardianu, přinesl svou hudbou druhým hodně radosti a svým jednáním hodně bolesti.

Beatlesovské Let It Be z nejslavnější desky, jakou kdy Phil Spector produkoval, v pořadu neuslyšíte. Zato procházíme dějinami spoluprací a čím dál hlubšího šílenství muže, který se stal prototypem úspěšného a mocného producenta, kterému se neodporuje. Phil Spector se na konci padesátých let přimotal do situace, kdy se historicky poprvé otvíral nedozírný trh popkultury pro teenagery. Do poloviny padesátých let museli mladí kluci a holky poslouchat hudbu určenou starším ročníkům, dospělým: bylo na nich, zda si v ní něco oblíbí. Ale jak se prosazovaly válečné a poválečné ročníky a tvořily silnou mladou generaci boomers, najednou to tu začalo jiskřit mezi poptávkou a nabídku. Navíc nastoupil rock’n’roll – a úplně novou situaci pro marketing nastavila televize jako nové všelidové médium.

Phil Spector si osvojil to, co skvěle označoval jako „wagnerovský přístup k rock and rollu“, a nahrávkám hitů, jichž natočil v šedesátých letech patrně stovky, začal říkat „malé symfonie pro kluky a holky“. Pracoval téměř výhradně se ženskými vokalistkami – ať už to byly skupiny The Ronettes a The Crystals, nebo pár vybraných sólistek. Skladby, které vybíral, byly závratně romantické, charakteristicky napsané talentovanými nájemnými skladateli ze společnosti Brill Building, pak už podle jasných vzorů psal on sám. Spector se rozhodl ve studiu budovat monumentální, slavnostní sound, který šel vysoce nad možnosti skromných kapel a spíš působil, jako by se otevřela nebesa a dala průchod tříminutové extázi. Říkal mu wall of sound: zvuková stěna. Ten sound mohl z velké části za to, že v jednadvaceti byl Phil Spector milionářem…

Lennon/Ono with The Plastic Ono Band: Instant Karma!|foto:Label EMI

V čem spočívá „wall of sound“ a jak se vytváří? Co způsobila nahrávka He Hit Me (And It Felt Like A Kiss)? Jak popsala producentova manželka jejich soužití ve svých pamětech a proč měli Spectorovi doma zlatou rakev se skleněným víkem? Jak reagovali John Lennon a Leonard Cohen na to, že na ně Spector při práci mířil pistolí? Který singl pokládal Spector za svůj nejlepší? Co provedl s punkovými Ramones? Proč Cohen označil výsledek jejich spolupráce za groteskní? Jak se média postavila k Spectorově osobnosti po jeho letošní smrti?

Poslechněte si Sedmé nebe s příběhem producenta odsouzeného za vraždu Phila Spectora (1939–2021).