Její babička viděla kometu, ona to chtěla zažít také. I to byl moment, který přivedl Janu Tichou k astronomii

13. duben 2024

Českobudějovická rodačka Jana Tichá je, bez nadsázky řečeno, osobností známou v mnoha zemích planety. Astronomka a objevitelka planetek se jako první Češka stala členkou mezinárodní komise pro pojmenovávání planetek a komet, které v současnosti dokonce předsedá. Zároveň je už od roku 1992 ředitelkou Hvězdárny a planetária v Českých Budějovicích s observatoří na Kleti. Její jméno nese planetka 5757 Tichá.

Prvním zážitkem Jany Tiché spojeným s astronomií je vyprávění její babičky o tom, jak viděla Halleyovu kometu. „Babička byla ročník 1898, takže viděla kometu v roce 1910, tehdy jí bylo dvanáct let. Na Vysočině najednou zahlédli nad lesem ten nádherný třpytící se oblouk komety s ohonem,“ říká astronomka.

Právě u prarodičů i ona sama ráda pozorovala oblohu. „Tam byly samozřejmě daleko tmavší noci než ve městě a opravdu krásně byly vidět hvězdy na sametové obloze. Vždycky jsem si přála spatřit jako babička velikou kometu, což se mi splnilo až na Kleti v letech 1995 a 1996. To je prostě neskutečný zážitek,“ popisuje.

Jana Tichá nestudovala přímo astronomii, ale statistiku. „Rodiče chtěli, abych vystudovala něco solidního, čím se dá normálně uživit, protože profesionálních astronomů samozřejmě bylo a je málo,“ vysvětluje. Po návratu z vysoké školy ji ovlivnilo setkání s pozdějším manželem Milošem Tichým, který je také astronomem a dodnes jejím spolupracovníkem.

„Když pak byl vypsán konkurz na ředitele českobudějovické hvězdárny, tak jsem se přihlásila a konkurz jsem vyhrála, což mě samotnou lehce překvapilo. Tak jsem se druhého ledna 1992 ocitla tady,“ dodává s úsměvem.

Čtěte také

Za více než třicet let se podle ní zásadně posunula technika, která astronomům umožňuje lépe zprostředkovávat to, co o vesmíru vědí. „A ono se toho ví mnohem víc, ale tím se zase objevují další oblasti, které neznáme, protože nás před třiceti lety třeba vůbec nenapadlo, že existují,“ komentuje Jana Tichá.

Lidé si astronomy často představují u dalekohledu, ale profesionálové už mnoho desítek let pracují jinak. „Už na konci 19. století se začalo docela systematicky fotit na skleněné fotografické desky. Dnes se používá záznam toho obrazu, který nás zajímá, takže astronom se nedívá do dalekohledu, ale sedí u počítače a studuje snímky,“ vysvětluje Jana Tichá.

Jihočeští astronomové na Kleti se specializují na blízkozemní a potenciálně nebezpečné asteroidy. „To jsou ty, které se mohou těsně přiblížit nebo křížit zemskou dráhu. Stejně cenné, jako když sami něco objevíme, je pro nás to, když můžeme zpřesnit dráhu něčeho, co objeví třeba Američané v Arizoně nebo Japonci. To je hodně důležitá věc, kterou se snažím mít pořád na zřeteli, že naše práce není o soupeření, ale o doplňování se,“ říká Jana Tichá.

Celý rozhovor s astronomkou Janou Tichou si poslechněte v cyklu Jihočeši.

Spustit audio

Související